horyna - @ 11.07.2017 | #

Pokud bude zapotřebí pět na tvorbu Genesis pochvalné ódy, výberu si některou z Gabrielovských nahrávek a nikdo nemůže říct ani popel. Ovšem objektivní pohled bývá odlišný a často zkončí jako subjektivní. Pokud bereme v úvahu, že něco takového skutečně existuje, je objektivita značně samoúčelná a podsouvá teze jednotlivce, skupinovému přitakání. Pro mne je objektivní tvrzení například to, že nahrávky A Trick of the Tail a Wind And Wutheting, tvoří jakýsi mezistupeň, nebo řekněme most k budoucnu Genesis. Na nich je zachycen inovativní vývojový prvek, zcela nepostradatelný, důležitý, ale také hudebně a myšlenkově zdílný a pro posluchače emočně přitažlivý.

Venku je pošmourno, prší a naplánované úkoly musí dojít přepracování. Místo pěší tůry, bude využito služeb motoristických a tudíž je jasné, jaká muzika bude rezonovat okny. Album A Trick of the Tail vykazuje ideální parametry, malující úsměv ve tváři i v takovém nečase, jaký se odehrál během dnešního dopoledne.

První Philovo album na uvolněném postu za mikrofonem je doslova úžasné. Nejen že jeho něžný a ve všech ohledech emotivní vokál do albového konceptu plně zapadá, ale aranžérská invence souboru, především dvojice Banks/Hackett sebejistě exploduje. Genesis měli často štěstí na materiálovou vyrovnanost, i toto album splňuje podobné parametry a osmička skladeb je vypilovaná až po strop.

Titulní song tohoto alba patří mezi mé nejmilovanější písně Genesis. Souhra dua Hackett/Banks šlape jako dobře promazaný stroj a u dvojky Entangled jsem se už rozpouštěl jako marmeláda na slunci. Píseň má zvláštní náladu, dlouho jsem hledal to správné pojmenování pro vystihnutí její atmosféry, až mě bylo mou drahou našeptáno slovo éterická. A toto synonymum bych nakonec použil pro celou padesátiminutovou kolekci Genesis. Éterické, vzdušné a maximálně podmanivé.

A jistě i jedno z nejlepších alb roku 1976.

itchycoo @ 11.07.2017 21:31:19 | #
Já si album pamatuji pouze kvůli motivu, který současně použili jak ve Sqounk, tak i v závěrečné Los Endos. Myslím si, že bylo dobře, když po turné 1976/1977 opustili cestu artrocku. Genesis měli čuch na blížící se změny na hudební scéně.


Z turné vytěžili koncertní Seconds Out, oprávněně patřící mezi nejlepší live nahrávky těch let. Je zcela srovnatelné například s Tullovic Bursting Out.

Nepatřím mezi ty, kteří litují odchodu Gabriela. Peter si i po letech za svým rozhodnutím evidentně stojí a nikdy nezatoužil po turné v rámci reunionu nebo novém albu s bývalými spoluhráči. Je zřejmé, že Gabrielův krok prospěl oběma stranám.

Většina fandů Gabrielovské éry připisuje příklon mateřské kapely k popíku Collinsovi, ale Rutherford neměl v tomto smyslu zrovna čisté svědomí, když se v dalších měsících okotil a vydal se na vlastní zvláštní cestu...