mct - @ 23.11.2005 | #

Tohle album lze zhodnotit velmi jednoduše obligátním výrokem: co je dobré, není nové, co je nové, není dobré. A nebo vůbec jedním slovem: nuda.

Organismus Genesis se musel během svého života vyrovnat s lecjakými obtížemi a zažil už jednu přetěžkou amputaci. Vylízal se z ní překvapivě dobře. Zdá se ale, že tím své regenerační schopnosti vyčerpal.
Ač by si člověk kdysi při poslechu písně More fool me na Collinse nevsadil, poté co vystoupil z Gabrielova stínu, zhostil se vůdčí role překvapivě dobře. Pánové Rutherford a Banks tedy hledali někoho jemu podobného, ale zdá se, že se zaměřili na vnější znaky a zapomněli na to nejdůležitější – orgánovou kompatibilitu. Phil Collins, ať už si o něm myslíme cokoliv, byl a je OSOBNOST. Ray Wilson bohužel není ani osobnost.
Obávám se, že skupina Genesis tuto transplantaci nepřežila a jakýkoliv pokus o resuscitaci této mrtvoly je marný.

Nezbývá než pánům Rutherfordovi a Banksovi doporučit věnovat se svým sólovým projektům a tomu prvnímu popřát šťastnější ruku při výběru náhrady za zesnulého P. Younga…

EasyRocker @ 30.11.2005 00:00:00 | #
To je pěkný nesmysl. To album má blíž ke starším Genesis než kterákoli z posledních 3 desek s Collinsem. Respektuju Collinse jako osobnost i jako zpěváka, ale je mi sympatický i odklon od vyloženě popové polohy alb jako Invisible Touch nebo We Can´t Dance. A Wilson má něco z Gabriela, čímž je mi velmi sympatický. Že není osobnost? Vždyť s kapelou nazpíval jedno album. Collins byl v roce 1971 osobnost? Obří pche.