northman - @ 14.03.2018 | #

Strictly Personal je prvním ze série čtyř alb, kterými se Don Van Vliet nesmazatelně zapsal do rockové historie, zároveň je to jeho první album, na kterém jej podvedl jeho producent Bill Krasnow, který nahrávku upravil bez souhlasu mistra elektronickým fázováním. Nevím, co to v důsledku znamená, ale kapitán v rozhovorech uváděl, že to je důvod, proč je ta deska tak špatná. Po vydání Strictly Personal potkal svého bývalého spolužáka Franka Zappu, který mu nabídl produkci jeho následujícího alba a ujistil jej, že nebudou žádné potíže s elektronickým blbnutím.

Podle mě ta deska vůbec není špatná, jedná se o dřevní blues podané svérázným způsobem, jakého je schopen pouze Captain Beefheart. Skladba Ah Feel Like Ahcid je to správné blues z mississipské delty uvozené „a capella“ zpěvem autora. Další skladba Safe As Milk dala název debutovému albu, na které se jaksi nevešla a po této skladbě následuje poměrně dlouhé psychedelické blues s názvem Trust Us, ve kterém se vystřídá několik poloh jeho hlasového projevu včetně psychedelických zvuků. Tahle skladba patří k mým nejoblíbenějším na téhle desce. Následující skladba dala jméno další perle v diskografii Captain Beefhearta, která vyšla až v roce 1971 po deskách (perlách) s názvy Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Ve skladbě Beatle Bones 'N' Smokin' Stones (Beatlovské kosti a kouřící kameny) cituje velice svérázným způsobem slogan Strawberry Fields Forever, pro mě jedné z nejlepších skladeb Beatles. Závěr desky obstará skladba Kandy Korn, která se vyskytuje i na albu Mirrorman, verze na Mirrorman se mi líbí více. Tomuhle albu se podle mě nedá nic vytknout vynikající zpěv a dokonalá souhra dvojice kytar, jakou neuslyšíte na deskách jiných umělců. Tohle album a zvláště jeho následovník patří k tomu nejlepšímu co vzniklo v USA v oblasti rock blues. Strictly Personal se špatně shánělo za komunismu a nyní to není o moc lepší, jako jediné nevyšlo v reedici na vinylu a mám pocit, že není na trhu ani jeho CD verze.

Pro mě jsou všechny desky Captain Beefhearta za maximum, snad jen dvě desky z počátku sedmdesátých let vydané v Anglii, jsou trochu slabší. Kdo se orientuje v diskografii, tak ví o kterých deskách je řeč.

itchycoo @ 14.03.2018 22:43:16 | #
Pokud bude ynngwie3 na sebe osobně vztahovat cokoliv, co tady kdo napíše a vyvozovat z toho, že může ostatní osobně napadat a urážet, tak se sám diskvalifikuje pro jakoukoliv smysluplnnou debatu.

Jen pro pobavení uvedu jednu předloňskou historku. Viděl jsem na jednom zahraničním letním festiválku zajímavou českou kapelu s velice šikovným, talentovaným kytaristou. Dal jsem se s nimi do řeči a mj. jsem se od onoho kytaristy dozvěděl, že kdysi přispíval na Progboard.

Vyprávěl mi, že se v jedné debatě opakovaně pokoušel jakémusi yngwie3 osvětit, co to jsou chromatické harmonie a k čemu jsou dobré. Yngwie3 neustále tvrdil, že ví, co to je, ale nedokázal odpovědět a vysvětlit o co jde. A především je v konkrétní skaldbě nedokázal rozlišit.

Namísto toho začal na onoho kytaristu slovně útočit... nebudu vás napínat. Ten šikovný muzikant se celé záležitosti od srce zasmál, pry již raději na Progboard nepíše, protože yngwie3 není schopen jakékoliv odborné diskuse a lidi jenom osočuje a napadá.