kneekal - @ 31.08.2007 | #

Nevím jak to bylo na přelomu 80. a 90. let, ale po ušmudlané Miracle se muselo Innuendo jevit jako naprosto nečekaný počin. Ony celé 80. jsou pro mě u Queen vcelku průměr, ale s novým desetiletím je vše špatné odpuštěno.

Innuendo je prostě deska, která dovede chytnout za srdce, hrábnout do duše... Když hřmí titulní skladba, tak mi vždycky běhá mráz po zádech a stejně tomu je i u závěrečné Show Must Go On se zdrcujícím závěrem, která by jistě donutila k slzám i takového drsňáka, jako je Chuck Norris.

Na Innuendu je hodně skladeb, které mám rád, ale zmíním hlavně našláplou vypalovačku Headlong, skeptickou Don't Try So Hard a nebo velmi solidní tvrďárnu The Hitman.

Žel i chybky se najdou a tituly jako Delilah popř. tradiční Taylorova šílenost Ride the Wild Wind mi zrovna pod nos moc nejdou, ale i přes ně považuji Innuendo za více než důstojnou tečku za působením skupiny Queen ve své klasické sestavě. Z desek vydaných v 80. a 90. letech patří s The Game suverénně k tomu nejlepšímu.

Trošku slabší ****.

PaloM @ 14.02.2008 19:02:46 | #
Kneekal, na prelome 80. - 90. rokov bola pre mňa vtedajšia rocková hudba mŕtva, okrem Metaliky som v tomto žánre veľa nevnímal (je fakt, že na tieto dekády som sa veľmi nikdy nezameriaval, doslova metalové skupiny z tej doby som začal objavovať cca pred 5 rokmi). Keď umrel Mercury, zdá sa mi, že Innuendo bolo vtedy príliš preceňované - ako vždy, keď je neaký výtvor posledný. V tomoto prípade však (a hlavne s odstupom času) sa však ukazuje, že toto album je výborné, "aj napriek Freddieho smrti" (sorry, trochu morbídne). Kneekal, ale na Delilah mi "nešahej", tú mám veľmi rád. Po predošlých plnesračkových platniach dovoľ Kráľovnej aspoň tento popový roztomilý prešľap.