horyna - @ 22.01.2018 | #

K Bowieho tvorbě by měl člověk dozrát a urazit určitou posluchačskou vzdálenost, aby ji dokázal plně akceptovat a pochopit. Nálada jeho písní vás musí zasáhnout, možná dokonce ovládat a tak jak čas hojí většinu ran, i jeho písně začnou myslí upřímného člověka postupně prorůstat. Trpělivost je jednou z cností, kterou je potřeba mít při styku s tímto umělcem mezi vlastnostmi na prvním místě.


Rick Wakeman a také Mick Ronson jsou „zodpovědni“ za konečnou podobu tohoto Bowieho skvostu. Hammilovi ne nepodobná zcela písničková kolekce stojící na klavíru a španělce (na způsob Dylana), má duši a dýchá skrze intimní atmosféru. Každá z písní má v sobě uchovanou nějakou citovou výpoveď, ale pokud bych měl vybrat pouze jednu jedinou, bez váhání ukážu na Life On Mars? Ta se stala spolu se Space Oddity Bowieho pomníkem a dokonalým artefaktem doby.

Album zprvu až nápadně maskuje svou pestrost a schovává se za osobu svého tvůrce. Bowie byl skutečným chameleonem, avšak odhalit podstatu jeho osoby, jeho génia, chce hodně času.

Parádní deska.

Egon Dust @ 10.02.2019 09:55:35 | #
Jednoduchá parádna recenzia. Stretnutie budúcich pavúkov z Marsu s Yesovského Wakemana nasadili korunu textársko-skladateľsko-interpretačnému talentu Davida Bowieho. Neskutočne ma teší, že je záujem o Bowieho hudbu a vôbec neklesá. Boli časy, keď som bol sám na zážitky s Bowieho hudbou a vôbec všetkým, čo bolo s ním spojené.V našom meste nebolo takmer nikoho, kto by vôbec o ňom vedel viac, než len to, že spieval s Queenom - Under Pressure :)