Bowie, David - Aladdin Sane (1973)

Reakce na recenzi:

horyna - 4 stars @ 20.08.2018 | #

Ať poslouchám kteroukoli z Bowieho nahrávek vydaných v sedmdesátých letech, pokaždé přemýšlím nad otázkou, jak velkým vizionářem musel David být, když dokázal stvořit tolik rozdílných a rozmanitých hudebních děl. Pro mě je právě on tím nejatraktivnějším a nejpokrokovějším sólovým umělcem, působícím v této dekádě.

Deska Aladdin Sane přichází pouhý rok po úspěchu projektu Ziggy Stardust. V rockových kolejích na svého předchůdce v lecčem navazuje, v oblasti progresivně experimentální hledá nové výrazové možnosti a právě skladby postavené do pozice "pokusně neuchopitelné" posouvají album do blahodárných oblastí. Kytara Micka Ronsona dýchá zcela plastický skrze dráždivé rockové kusy, jakými jsou úvodní šleha Watch That Man a dále povedená drsňárna Cracked Actor, mimořádně uchopený stounovský cover Let's Spend The Night Together nebo ohraná hitovka The Jean Genie. Posluchač, který sonduje v Davidově hudbě větší pohyb, košatější přístup a zapeklitější tvarové proporce, si dozajista užije experimenální tvář alba. Skladby Aladdin Sane (radost poslouchat ty lahodné kytarové melodie, klavír a Davidův nezaměnitelný zpěv), Drive In Saturday, pitoreskní Time, The Prettiest Star a zcela jedinečná emoční krasavice Lady Grinning Soul jsou vyrobený právě pro něj.

Aladdin Sane je další výborná nahrávka, nabitá pozitivní silou Bowieho osobnosti. Spolu s jeho okolní produkcí patří mezi klíčové počiny v tvorbě tohoto všestranného umělce rezonující inteligencí i dráždivým napětím.

 

Egon Dust @ 21.08.2018 11:09:17 | #
Vynikajúca recenzia! Milujem Bowieho a ako bolo spomenuté možno tu nie je tvrdosť a distopia Man who sold the world, ani Ziggy sound, ani phily funky plastic soul, či krautrock-funk style zo Station to Station, experiment s elektronikou. To je ako by som povedal prečo Beatles nenahrali Sgt. Peppera v 62.roku. Aladin Sane vznikol presne v čase, keď Davida ešte ako Ziggyho spoznal celý svet. Je to jeho možno aj najlepší album, čo sa týka štýlovosti a rozhrania schoval absolútne všetkých a tým , že k tomu dodal vizuál jeho Ziggym, tým zabil! Prekonal všetkých aj samotného Coopera. Mick Ronson bol pred Brianom Mayom špička inštrumentality. Nerátam, len jeho dokonale zvládnutú gitaru, nádherné piano party z ´´Hunky Dory´´ študovanú hudbu, lebo napísal orchestrálne party do všetkých vecí , čo s Bowiem spravili. Davidové texty spolu s Reedovými posunuli rock n roll a vôbec popovo-rockovú hudbu ďalej. Samozrejme Zeppelin - Purple - Sabbath sú elementárne dôležitými a sám som občas hodil prirovnanie s nimi, no je to iná hudba. Plant miloval Bowieho humor, všetci i keď boli technický vzato lepšími frontamnmi obdivovali Iggyho a Davidovú show a neotrelosť. K Aladine Sane - mámme tu rock n roll, šanson, cabaret, experimetálny rock (Panic in Detroit), hard rockové ataky. Nechýba tu nič! Absolútne nič. Mimochodom Davidov spev je tu naozaj neskutočne pozitívny s ohľadu na to , že práve názov LP bol slovnou hračkou A Lad Insane (šialený chlapec - niečo v tom zmysle). David bol na začiatku silnej kokainovej závislosti, to že tento album znie pozitívne je obrovský dar umeleckej osobnosti. David bol kúsok od rozpadu osobnosti za ktorý jeho brat Terry zaplatil životom. Pošuškávalo sa, že skladbu Prettiest Star, ktorje prvú verziu nahral s Bolanom, venoval dodatočne Iggymu a aj Jean Gennie. To isté ma napadlo po pozretí Velvet Goldmine (film ) o piesni ´´Drive in Saturday´´ , čož je absolútne nádherný song. Letná pohodka. Radosť mi urobila aj v temnom filme ´´Control´´ o Ianovi Curtisovi. Bowie bol naozaj mág svojej dekády. Samotný Alice ho žral aj s navyjákom a to už je, čo povedať!


Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0123 s.