Flamengo - Kuře v hodinkách (1972)
Reakce na recenzi:

Geniální album, dodnes nadčasové. Nikdy bych nevěřil, co v bigbítu dokáže saxofon. V tomhle díle nástroj naprosto zásadní. Kuře v hodinkách jsem si poprvé poslechl těsně po revoluci 1989, zhruba v 16 letech, kdy jsem si LP koupil na výletě v Praze ( ještě s jiným obalem ), dodnes jsem unešenej a hrozně rád se k ní vracím. Tohle je muzika, která tady chybí, je naprosto bez konkurence a v jaké době tahle deska vznikla, klobouk dolů... Po Pražském výběru a jejich Strace v hrsti z roku 1982 je to ta největší věc v rockové hudbě, co u nás vznikla a jak tak poslouchám dnešní hudbu, tak bude navěky... Skláním se nad tímto dílem až k zemi...
Filoména @ 26.04.2010 18:20:29 | #
Souhlasím, hlavně s tím časem a náladou. Mně se líbí různá hudba. Nedávno byl můj momentální oblíbenec Richard Muller (krásné texty a úžasný hlas). Např. text v písni Baroko: "Zem, která nemá své nebe, ztratila všechno i sebe" mi zní velmi aktuálně, když "koukám" na dnešní Česko (a teď mě ukamenujte). Teď hodně poslouchám Kuře...a staré Marsyas. No a pokud si něco pustím ráno, je to klasika (hlavně Vivaldi), protože na probouzejícího se nesmí moc hlasitě a tvrdě. Mám ráda i folk (když máte rádi ty škatulky)a Pavlicu (ten je ale spíš nezařaditelný, pokud nehraje "čistý" folklór). Moc se mi líbí hudba šmrncnutá keltskou musikou (housličky, bubny, dudy...) ta je také většinou nezařaditelná. Jednou jsem viděla v bedně (televizní) zpívat myslím Estonku užnevímjaksejmenovala a ta celou dobu zpívala se zavřenýma očima a bez hnutí a bylo to úžasné. Na živo to muselo být ještě víc fascinující.
Tak magneticky asi působí Hana Hegerová, kterou mám také ráda, ale na koncertě jsem ji nezažila.
Co opravdu nemusím je rádiové disco a dechule.
Z nynějších zpěváků třeba Dan Bárta a Kryštof (lyrické texty) a Čechomor a ....
No prostě s tím opuštěným ostrovem bych to fakt nezvládla...