Majkl - @ 03.05.2006 | #

Naprosta pecka... Sedmdesátá léta sem bohužel nezažil, tohle album mi doporučil táta a toto album sem si zamiloval. Myslim si, že je to nejlepší album české rockové historie - jak po technické stránce tak po uměleckém cítění. Jako jedno z mála českých alb se může směle rovnat britským skupinám šedesátých let.

Petr Gratias @ 01.10.2010 13:01:41 | #
V naší domácí bigbítové potažmo rockové historii zaujímá album Kuře v hodinkách výsostné postavení. Subjektivně řečeno: považuji ho (a zdaleka nejen já)
za nejlepší albový počin vůbec. Lví podíl na jeho realizaci má dnes zesnulý producent Hynek Žalčík, který zajistil česky otextovaný materiál básníkem Josefem Kainarem a zároveň v době rozběhnuté normalizace za pět minut dvanáct prosadil na Supraphonu jeho vydání. Album bylo subskribováno pomocí objednacích lístků, protože nebyl zájem, aby bylo oficiálně prezentováno jako jiná společensky a ideově vhodná alba té doby. (Vedoucí prodejny Supraphon, kde jsem si album řádně objednal torpédovala můj objednací lístek nabízením sovětské hudební produkce, alby maďarské a rumunské scény, anebo domácím pokleslým popem oněch neblahých časů. Moje úpornost nakonec zvítězila a album s nevraživým pohledem zpod pultu vyňala a položila ho přede mě...) Tím že jeho vydání částečně zaštítil Hifiklub Svazarmu, mělo i výrazně lépe sejmutý zvuk.
Hraje zde jeden z nejlepších bubeníků domácí scény Jaroslav "Erno" Šedivý, baskytarová linka Vladimíra "Gumy" Kulhánka znamenala počátek jeho mistrovského zvládnutí basů v dalších letech jeho kariéry, přeškolený Pavel Fořt na kytaru podává precizní výkon (třebaže nedosahoval Hladíkovy nebo Andrštovy úrovně), Jan Kubík na saxofony, flétnu, klarinet je výsostným sólistou v řadě skladeb, Ivan Khunt hraje na skutečné varhany Hammond L100, bez sólistických ambicí, přesto ale drží harmonii a občas výtečně zpívá sbory a jednou i sólo a konečně Vladimír Mišík, který "objevil" zpívanou češtinu a poezii zpívá s velkým nasazením a smyslem pro jemnosti ve výrazu, občas zahraje na akustickou kytaru a percussion....
Na Kuřeti v hodinkách cítím vliv zahraničních skupin, které FLAMENGO v této době poslouchalo a jimiž nemohli být neovlivněni - např. Colosseum, Santana, Jethro Tull, trochu Led Zeppelin a Yes...
Na albu jsou skvělá aranžmá a skupina proplouvá mezi rockem, jazzem, blues, soulem, ale i baladami. Je zde řada hudebních hostů, která poznamenává tvář tohoto alba v pozitivním slova smyslu. Rám příštích obrazů, Stále dál, Kuře v hodinkách, Pár století.... dodnes mi leze mráz po těle, když album přehrávám a znovu si vybavuji mých sedmnáct let, kdy navzdory komunistických restrikcím, tlaku doby a společensky pokřiveným poměrům jsme si s tehdejšími kamarády dokázali vytvořit náš vlastní mikrosvět, ve kterém i Kuře v hodinkách zaujímalo své čestné místo a poslech skladeb s podmanivými básnivými texty nás vzdaloval realitě a zažívali jsme ty krásné chvíle virtuální svobody ověnčené dlouhými vlasy, džínami, cigaretami, pivem a vínem.
Tohle album naučilo hodně lidí poslouchat texty a vnímat, že hudba a text když jednou jsou, vznikne umění.... Měl jsem štěstí, že jsem tohle FLAMENGO viděl hrát naživo v Brně na Stadioně na podzim r. 1971 a týž večer v klubu na Šelepce. Po odehrání svého repertoáru zazněly i skladby Oye Como Va od Santany nebo Whole Lotta Love od Led Zeppelin. Hodně se jamovalo a hrálo jako o život... Věčná škoda, že se FLAMENGO v r. 1972 rozpadlo a nedožilo se ani vydání tohoto alba. Škoda, že po nich nezůstalo ještě alespoň jedno další album...
Fořt přijal nabídku do zájezdní kapely Heleny Vondráčkové do Japonska a k rocku se už aktivně nevrátil. Nějakou dobu se skupinou hrál sice skvělý Luboš Andršt a v závěru se propojil na jejich posledním koncertu na festivalu v Mostě se Zdeňkem Juračkou... Kubík a Kulhánek odešli do Semaforu a potom působili v doprovodné kapele Evy Pilarové... Khunt a Šedivý působili asi rok v Andrštově Energitu...Mišík to zkoušel se skupinou Formace... V r. 1973 do emigrace odešli Šedivý a Khunt. Nakonec v r. 1980 emigroval do Rakouska i Kubík...
Jejich vzkříšení k trvalému hraní nebylo po r. 1990 už možné. V Comebacku v Lucerně (1991) sice vystoupilo FLAMENGO (Mišík, Fořt, Kulhánek, Kubík ale s klávesovým hráčem Rybalkinem a bubeníkem Kadaňkou). Album Kuře v hodinkách je ovšem mimořádný majstrštyk i po osmatřiceti letech. Zní skvěle, nadčasově, poctivě, rockově hutně a má duši... na rozdíl od masové rockové produkce posledních let.