bobík - @ 15.11.2010 | #

Patrně nejlepší deska Omegy.Zde jsou tři klenoty,které vytírají zrak angloamerické scéně, protože jen socialistická kapela může vizi antiutopie opřít o vlastní zkušenost. Zasněná hudba a temný antiutopický nádech zpoza železné opony. A přidávám sociální postřeh, že v politické diktatuře se daří umění lépe než v ekonomické. Gammapolis, Nyári éjek asszonya a Ezüst eső, to jsou ony vrcholy kolektivní autorské spolupráce a tudíš za každý hvězdu.***

bobík @ 15.11.2010 19:15:47 | #
Pro Filozofa:

Tvá výtka je na místě,řekl jsem to příliš obecně. Tedy co jsem měl na mysli. Existuje jeden model společnosti, jejíž cílem a smyslem je zisk a sociálním důsledkem je,že peníze mají větší hodnotu než člověk. Dalším důsledkem je, že v kultuře a v umění hlavním cílem je zisk, což vede ke kulturnímu úpadku. Taková společnost je v konečném důsledku též politickou diktaturou, ovšem ovládající přes ekonomiku a tudíš politická brutalita je obrácena na koloniální výboje pro zajištění zdrojů růstu pro zisk a vůči vlastním občanům uvnitř systému se vyznačuje jistou mírností, kterou vyvažuje ekonomickou brutalitou a produkcí bídy.

Pak existovala společnost, která neexistuje v Evropě už, která popřela jako hlavní cíl zisk a v ekonomice zrušila soukromé vlastnictví a státem řídila ekonomiku. Jako hlavní ekonomický cíl si stanovila ekonomickou jistotu. V politické oblasti zrušila stranickou pluralitu a snažila se řídit společnost ve všech oblastech veřejného života, včetně kultury, do které byly dávány nemalé částky peněz od státu, tudíš umění bylo zbaveno cíle zisku a dařilo se mu. Cílem bylo vytvožení nového typu člověka, zbaveného ekonomických pout. Tento typ společenského zřizení proslul brutálním politickým terorem vůči vlastním občanům, státní násilí se obracelo směrem dovnitř.

Prakticky lze říci, že oba typy společnosti produkují stejné množství zla, jinak rozmístěného. Taky bych upozornil na to, že zatímco první typ společnosti měl možnost se rozvíjet 400 let, druhý měl času k rozvoji jen čtvrtinu.

A to všechno jsem měl na mysli a dnes jen s úžasem pozorujeme umělecké výdobytky společnosti druhého typu, kdy paradoxně slovo mělo velkou moc, že za něj se zavíralo i umíralo i bojovalo. Ve společnosti prvého typu slovo je zbaveno moci a proto prakticky každý může říkat cokoliv, je to bez významu. Nicméně za slovo ohrožující přímo tento režim člověk skončí ve vězení též. A takových pár slov existuje.

zdraví bobík.*****