steve - @ 04.12.2017 | #

Deska Daughter of Time je jediná fošna, která se mě od přechvalovaných Colosseum zamlouvá. Jejich poměrně často praktikované „holé“ instrumentální uchopení na mě nepůsobí nikterak závratným kouzlem. To bývá u podobných technicky špičkově vybavených kapel z okolních luk a hájů, které míchají šťavnatější koktejly z vícero nakomulovaných jazzových ingrediencí daleko působivější. Předchůdcům Daughter of Time něco chybí a to něco je ohromující představení Chrise Farlowea, který jejich třetí hudební zápis vynáší svou nadpozemnskou vokální akrobacií, silou a hlavně barevností vysoko nad nějaký obyčejný rockový rámec. Pak jsou to samozřejmě VELKÉ skladby které kapela pro tuto chvíli vytvořila a hned ta první Three Score and Ten Amen je strhující fatální symfonií celých Colosseum. V pomalejších momentech Time Lament nebo páté Theme For An Imaginary Western se mnou cloumají emoce a hudební hrátky trhají ještě bušící srdce na kusy.

Zdeněk @ 04.12.2017 15:43:36 | #
Tak nevím jestli máš skutečně naposlouchány všechny jejich desky, nebo jsi zažil jejich koncert.