pinkman - @ 24.06.2018 | #

Van Halen vždy kašlali na nějaké dodržování určitých pravidel. Bohužel se postupem let nevyhnuli ani klišé, reprezentující hudební průmysl té doby. Svou tvorbou z konce sedmdesátých let zažehli novátorský postoj, odlehčený přístup k rockovým songům coby popěvkům, mísícím v sobě vlivy blues, boogie, swingu a hard rocku, ale i stylem pestrobarevného oblékání. Z dnešního pohledu se dá říci, že Van Halen ve svých začátcích zachránili pro Spojené státy rockovou muziku. Dinosauří rock byl totiž na sklonku sedmdesátých let brán jako něco senilního a zastaralého. Z hudby prostřednictvím svých show udělali zábavu. Stalo se tak nejen díky vynikajícímu muzikantskému nadání, ale i prostřednictvím hromady čerstvé energie a neokoukaného pozitivního přístupu. Van Halen se záhy stali kapelou, díky které právě kalifornská vlasovitá scéna nabrala na obrovské síle.

Kapelu pocházející z Pasadeny objevil Gene Simmons z Kiss a v roce 1977 její demosnímky podstrčil do rukou producenta Teda Templemana, díky čemuž si jich všiml kolos Warner Bros. Templeman sám se chopil studiových prací a později se stává na mnoho let dopředu jejich dvorním producentem. Období patřící Van Halen tak může začít. Je ohraničeno náhlým úpadkem Aerosmith v roce 1978 a nástupem Guns´n´Roses roku 1987.

Titánský debut je napěchovaný energií a rychlými sóly Eddieho, hromovými údery Alexe a entuziasmem diamantového pěvce Rotha. Stále patří k nejlepším hardrockovým albům nejen sedmdesátých let, ale historie celkově. Podle názoru samotných hudebníků dosud nebyl kapelou překonán. Na svou dobu překvapila zejména novátorská kytarová hra a energické album obsahuje mnoho klasik jako Runnin With The Devil, Ain´t Talkin´´Bout Love, Jamie´s Cryin nebo předělávku You Really Got Me od Kinks. Nemá slabších míst. Eddie Van Halen zde poprvé předvádí zcela nové techniky hry na elektrickou kytaru a stává se okamžitě jejím největším inovátorem od časů Jimiho Hendrixe. Album je naprosto zásadní pro následné vybudování celé americké rockové scény osmdesátých let. Hvězda kapely začíná okamžitě stoupat.

Egon Dust @ 05.07.2018 19:24:26 | #
Krásna recenzia! Milujem Van Halen a plne sa stotožnujem s názorom, že ich obdobie bolo ohraničené úpadkom Aerosmithu (hovoríme o US scéne, nie EU scéne) a nástupom Guns n Roses. Pre Motley Crue, Poison, W.A.S.P, Hanoi Rocks, Poison a statisíce L.A. glam metalistov nemám moc vášne. Hrali na efekt bombabastický, show robili parádne, ale invenciou to bolo dno. Hlavne neznášam, keď niketo nazve že glam rock sú tieto sračky, prípadne novovlnové prdy ako Duran Duran (protipól k hair metalu). Van Halen predbehol dobu. 80té roky začali tým pádom už v 1978 keď vydali debut. Na kazete ´´Never say die´´od Sabbathov bol plagát kde boli Van Halen ich predkapelou. Poviem to jednoduho. milujem Sabbath, ale pre mňa patrí k 70tým, Van Halen sú pre mňa 80té už v 70tých. Eddie prišiel s technikou že dovi dopo, rýchlosť zběsilá, Rytmika šlapala a nepredvádzala sa ako napr. dinosauri. David Lee Roth je fenomén. Gilianovské škreky, odvalený rockový spev, ktorý sa isto Idol učil od neho,sila hlasu, čož o priteplenom Neilovi (česť jeho kvalitám, ale na Rotha fakt nemá! ). Dával kabaretné amstrongovské vstupy ešte pred legendárným gigolom. Debut bol debutom pre hard rock - hair metal 80tých. Pán Sambora, Pán Wilde, Vitto Bratta ďakujem matke Halenovej, že priviedla minimálne Eddieho na svet, ktovie v akých krčmách by hrávali Elvisovky :). Eruption, Running with the debil, Jamié´s Crying´, ´´Atmoic Punk´´ a legendarný Aint talkin´´bout love´´... Čo viac povedať o kapele ktorá neposunula len rock, ale inšpirovala aj elektro ako Apollo four fourty, Daft Punk, Prodigy ....