Tomáš - @ 06.06.2010 | #

Tuto desku jsem poslouchal poprvé v roce jejího vydání a pohlížel na ní s úctou. Bylo to ještě v éře LP a mě ji přivezli rodiče z tehdejší SRN. Po skvělém debutu jsem nebyl zklamán. Deska je to trochu jemnější, plná skvělých melodií a harmonických postupů. Neprávem bývá shazována a v porovnání s deskou z roku 1983 bývá označována jako zklamání. Já si to nemyslím. Je to dílko, které přečkalo časy a je poslouchám s odstupem času i dnes a musím říct, že bych mu nehádal datum zrodu - rok 1983. Klávesy Geoffa Downese mají ještě krásné barvy, jsou nápadité a vůbec ne vlezlé jako na některých dalších albech. Stewe Howe dostává překvapivě dost prostoru a jeho inteligentní hra je požitkem. Hlas Johna Wettona je mi velmi příjemný a skvělé jsou též víceklasé vokály, kde se přidávají Stewe Howe a Geoff Downes. Mám li jmenovat moje nejoblíbenější skladby, je to těžké, až na titulní "Dont cry " je to vyrovnaná kolekce. Snad za všechny " Midnight Sun" a " Never in a million years".

PaloM @ 07.06.2010 05:05:05 | #
Zrejme problém je v tom, že mnohí pozerajú na Asia (či skôr by si priali) ako na art rock či nebodaj progress rock a pritom je to "len" melodický pop rock, typický pre 80-te. Chápem, že zvučné mená v kapele k tomu zvádzajú.
Ja som si to zaradil medzi kapely typu Team :-) a preto s tým nemám problém. Asi pred 2 mesiacmi som si kúpil Asia jednotku a dvojku. Doteraz zrejme nie sú na trhu remastre. Používam to ako vždy - ako príjemnú kulisu popri práci alebo relax.
Hodnotím to podobne ako Lothian v reakcii na inú recenziu - trochu slabšie ako debut. Tak za 2,5 až 3. Ako som už písal, trochu mi harmóniami pripomínajú ELO, ktorých mám veľmi rád.