Tomáš - @ 06.06.2010 | #

Tuto desku jsem poslouchal poprvé v roce jejího vydání a pohlížel na ní s úctou. Bylo to ještě v éře LP a mě ji přivezli rodiče z tehdejší SRN. Po skvělém debutu jsem nebyl zklamán. Deska je to trochu jemnější, plná skvělých melodií a harmonických postupů. Neprávem bývá shazována a v porovnání s deskou z roku 1983 bývá označována jako zklamání. Já si to nemyslím. Je to dílko, které přečkalo časy a je poslouchám s odstupem času i dnes a musím říct, že bych mu nehádal datum zrodu - rok 1983. Klávesy Geoffa Downese mají ještě krásné barvy, jsou nápadité a vůbec ne vlezlé jako na některých dalších albech. Stewe Howe dostává překvapivě dost prostoru a jeho inteligentní hra je požitkem. Hlas Johna Wettona je mi velmi příjemný a skvělé jsou též víceklasé vokály, kde se přidávají Stewe Howe a Geoff Downes. Mám li jmenovat moje nejoblíbenější skladby, je to těžké, až na titulní "Dont cry " je to vyrovnaná kolekce. Snad za všechny " Midnight Sun" a " Never in a million years".

b.wolf @ 07.06.2010 19:06:41 | #
Pamatuju se, že po poslechu debutu jsem stejně horlivě sháněl i tuhle placku; obal suprový, jestli se nepletu, od Mr. R. Deana, ovšem stačil mi jeden poslech a dost. Jednička je jednička, pak ještě sem tam můžu Astru, Aquu a Ariu a bohatě stačí. Tohle fakt ne, ten děsný "elektro" zvuk bicích, cukrkandl, popárna... brrr...