nowhere_man - @ 01.02.2010 | #

Prvý a hneď najzásadnejší a najlepší album King Crimson (teda pre mňa). Toto je absolútna klasika žánru a nemám mu čo vyčítať. 21st century schizoid man Mirrors je absolútny vypalovák. Ten riff je parádne hardrockový, ale najlepšia je inštrumentálna prostredná časť - absolútne vymakaný jazzrock, ktorý ma vždy dostane. Nasledujúca krásna balada I talk to the wind obsahuje jednak nádherné flautové pasáže a jednak podľa mňa zrejme najlepší spevácky výkon Grega Lakea. Čistá krása. Podobne je na tom aj skladba Epitaph - čistá krása. No a príde Moonchild. Mnohými kritizovaný za inštrumentálnu časť "bez hlavy a päty". No, spievaná časť je nádherná a musím povedať, že tá kritizovaná sa mi osobne páči. Náhodou ju mám rád a sedí mi tam. Myslím si, že v priebehu svojej kariéry kapela King Crimson prišla aj s horšími pasážami, respektíve skladbami. No a na záver tu máme vrchol v podobe The court of the crimson king. Neprekonateľná klasika King Crimson. Krásna melódia, tu absolútne vládne mellotron. Kto raz počul, už sa jej nikdy nezbaví, skrátka jedna z najkrajších vecí, aké som počul. Netreba zabúdať ani na obal albumu, absolútne úchvatný, hoci mnohí mi povedali, že majú z neho depku. Ja nie, mne sa absolútne páči. Takže zásadné album (a myslím, že nielen pre mňa).

DeaconJohn @ 02.02.2010 11:47:40 | #
Obal debutu King Crimson se mi vždycky líbil a považuji jej za velice zdařilé dílko. Podle mě zobrazuje "schizofrenika 21 století", který je hrdinou stejně zvané kultovní písně. Ten vyděšený výraz v očích, které mohou být způsobeny přízraky a zjevy, které vidí jen on sám... na copak se asi s takovou hrůzou dívá? My můžeme vidět jen emoce, které jeho pohled vyzařuje, ale jejich skutečnou příčinu zná jen chorá mysl onoho nešťastníka. Netvrdím, že malíř obrazu myslel na toto, nicméně na mě tento obal vždycky působil (a působí) takhle.