nowhere_man - @ 01.02.2010 | #

Prvý a hneď najzásadnejší a najlepší album King Crimson (teda pre mňa). Toto je absolútna klasika žánru a nemám mu čo vyčítať. 21st century schizoid man Mirrors je absolútny vypalovák. Ten riff je parádne hardrockový, ale najlepšia je inštrumentálna prostredná časť - absolútne vymakaný jazzrock, ktorý ma vždy dostane. Nasledujúca krásna balada I talk to the wind obsahuje jednak nádherné flautové pasáže a jednak podľa mňa zrejme najlepší spevácky výkon Grega Lakea. Čistá krása. Podobne je na tom aj skladba Epitaph - čistá krása. No a príde Moonchild. Mnohými kritizovaný za inštrumentálnu časť "bez hlavy a päty". No, spievaná časť je nádherná a musím povedať, že tá kritizovaná sa mi osobne páči. Náhodou ju mám rád a sedí mi tam. Myslím si, že v priebehu svojej kariéry kapela King Crimson prišla aj s horšími pasážami, respektíve skladbami. No a na záver tu máme vrchol v podobe The court of the crimson king. Neprekonateľná klasika King Crimson. Krásna melódia, tu absolútne vládne mellotron. Kto raz počul, už sa jej nikdy nezbaví, skrátka jedna z najkrajších vecí, aké som počul. Netreba zabúdať ani na obal albumu, absolútne úchvatný, hoci mnohí mi povedali, že majú z neho depku. Ja nie, mne sa absolútne páči. Takže zásadné album (a myslím, že nielen pre mňa).

Ondra @ 26.08.2010 00:01:50 | #
Škoda, že obal je mnohem lepší, než většina materiálu. Skutečnou kvalitu má pouze a bohužel jenom 21st Schizoid, kterého mohu vždy a v jakémkoliv množství.
Nejotřesnější jsou dohrávky typu March for no Reason a Tommorow tommorow, minimalismus otesaný na kost, dobře beru - zde se ale nehodí - ruší a hlavně šíleně nudí, závěrečná freska ze dvora krále Crimsona je spíše už jen popěvek, i když mellotronové plochy jsou melodické. Kdysi jsem album měl sám za výtečné, ale bylo to tím, že jsem vždy byl ohromem úvodním Schizoidem, který je skutečně hypnotický, že zbytek alba jsem nějak neřešil - chyba. Ale jsou tam slabá místa. Vím, že tím budu za kacíře, ale sebral jsem odvahu :-))