Reakce na recenzi:

horyna - @ 17.04.2016

Red !!! Naprostá novinka v mé sbírce a vymodlený drahokam, kterého jsem se dlouhou dobu obával, mi nakonec poskytl rozhodně mnohem více krásných chvil strávených v jeho společnosti než jsem prvně předpokládal. Odkojen Lakeovými skvostnými opusy, nechtěl jsem dlouhou dobu dát Wetonovskému období vůbec šanci, leč v poslední době chvíle strávené s Lizard(em) i 80-tkovými alby, navnadili mě zkusit také jinou etapu pánů profesorů. A ještě stále, nemohu se zbavit velkého překvapení nad tím, jak mne nakonec album překvapilo a nadchlo!!!

Instrumentální úvodní kus totožného názvu jako album samotné, dokonale navnadí posluchačovu mysl svými drsnými party zkreslené Frippovy kytarové mašinérie, podporované a řízené bohatou Brufordovou hrou. Padlý anděl- začíná krásnou melodií, zasazenou až kamsi do šedesátých let, spolu s Wettonovým oduševnělým projevem si posluchač nemůže nevzpomenout na začátky souboru pod Lakeovým vokálem, zvuk trubky dotváří onu krásně romantickou atmosféru, nenechme se ovšem zmýlit, kytaru v rukou pevně a pedantsky svírá Fripp, její bodavý rytmus je nemylosrdný. Opravdu famózně začíná třetí One more red nightmare- v níž Brufford naplno ukazuje jaký je mistr úderu a techniky, škála zde použitých činelů je impozantní , Wetton sype slova do prostoru, kde Fripp pokládá své těkavé riffy s milimetrovou přesností. Tempo je šílené, ne rychlostí, spíš nasazením, přichází saxofonová sóla a skladba roste na síle. V blízkosti Bartókových smyčcových kvartetů, se nacházíme prostřednictvím úvodních taktů instrumentální suity Providence- jíž otevírají Crossovy housle, změt nespecifikovatelných tónů a zvuků které se kolem nás plíží zprvu nahání trochu strach, postupně však přejdou do zajímavé souhry zůčastněných a musím uznat že nejen Wettonova baskytara je hodně invenční. Až hrůzu nahánějící "tichý" mellotron otevírá poslední Starless- Wettonův magický projev podtržený saxofonovým "zpěvem" převypravuje svým divákům jímavě setnimentální píseň. Ta se ovšem rázem mění a přechází za přispění děsivých kytarových zvuků, mistrovských perkusí a basových vpádů do instrumentálně ponuré části, jazzový saxofon náhle přemosťuje skladbu na free fusion vlnu, velké finále v sobě opět probouzí znovu našlou prvotní melodii.

Hodnocení? Může být u takovéto jedinečné desky snad jiné než nejvyšší?? V žádném případě NE !!!