Deadmonkey - @ 29.04.2010 | #

Na počátku 80. let došlo v King Crimson k dalšímu z Frippových pověstných manévrů. Kvalita "nováčků" je však vynikající, což opět dokazuje, že má Fripp opravdu štastnou ruku při výběru nových kolegů.

Hudba se však s novými hudebníky a s příchodem nové éry dost změnila, posunula se směrem k osmdesátkám. Nebyl to ovšem posun k popové uhlazenosti, jako spíš posun v oblasti experimentální a instrumentální.

Při poslechu zaujme hned první věc - Elephant Talk s výborně do praxe uvedenou technikou aliterace. Povedená je i zvláštně pulzující basa, Brufordovy bicí a občasné zvířecí, nicméně vkusně umístěné, zvuky uprostřed skladby.

Dalším klenotem je melancholická Matte Kudasai, v níž Belew dokázal, že umí opravdu výborně zpívat.

Za vrchol a nejlepší skladbu považuji hypnotizující Discipline, ve které Fripp s Belewem (?) strhujícím způsobem rozvíjí motiv z úvodu. Skladba přesvědčivě ukazuje Frippa jako kytarového virtuosa.

Na závěr: Doba se změnila a stejně tak i Crimsoni, vývoj se však podařil se zachováním důstojnosti a předchozí úrovně, což se jen tak nevidí. Pánové Fripp, Belew, Bruford a Levin, zde naplnili podstatu progresivního rocku do poslední kapky. S 80s tedy přišla progrese, nikoliv regrese. A tak to má být.

PaloM @ 29.04.2010 18:37:48 | #
Výborná recenzia, takto vnímam Discipline aj ja. Len dodám, že páči sa mi aj výborné zoradenie skladieb a predný obal (neviem, či to je neaký symbol alebo proste nápad). Na YouTube sú pekné koncertné ukážky. Je to môj najobľúbenejší album King Crimson, zatienil aj prvé mellotronové skvosty. Ak to nie je príliš hlúpe, dovolím si Discipline označiť za prototyp moderného progress rocku.