Deadmonkey - @ 29.04.2010 | #

Na počátku 80. let došlo v King Crimson k dalšímu z Frippových pověstných manévrů. Kvalita "nováčků" je však vynikající, což opět dokazuje, že má Fripp opravdu štastnou ruku při výběru nových kolegů.

Hudba se však s novými hudebníky a s příchodem nové éry dost změnila, posunula se směrem k osmdesátkám. Nebyl to ovšem posun k popové uhlazenosti, jako spíš posun v oblasti experimentální a instrumentální.

Při poslechu zaujme hned první věc - Elephant Talk s výborně do praxe uvedenou technikou aliterace. Povedená je i zvláštně pulzující basa, Brufordovy bicí a občasné zvířecí, nicméně vkusně umístěné, zvuky uprostřed skladby.

Dalším klenotem je melancholická Matte Kudasai, v níž Belew dokázal, že umí opravdu výborně zpívat.

Za vrchol a nejlepší skladbu považuji hypnotizující Discipline, ve které Fripp s Belewem (?) strhujícím způsobem rozvíjí motiv z úvodu. Skladba přesvědčivě ukazuje Frippa jako kytarového virtuosa.

Na závěr: Doba se změnila a stejně tak i Crimsoni, vývoj se však podařil se zachováním důstojnosti a předchozí úrovně, což se jen tak nevidí. Pánové Fripp, Belew, Bruford a Levin, zde naplnili podstatu progresivního rocku do poslední kapky. S 80s tedy přišla progrese, nikoliv regrese. A tak to má být.

Deadmonkey @ 29.04.2010 19:46:11 | #
Palo: díky :)

Ufolog: máš pravdu v tom, že Fripp byl touto dobou dost indie/alternative nebo jak se tomu tehdá říkalo, ale přišlo mě důležitější pojmout to spíše v kontextu tvorby KC. I z toho důvodu abych trochu přiblížil eighties Crimsony zatvrzelným odpůrcům tohoto období.

Mimochodem: Jak si teď napsal o té new wave, napadla mě zajímavá podobnost této inkarnace King Crimson a Kocábova Výběru.