terka - @ 31.10.2018 | #

Kapela Doors nikdy nenašla žádného přímého nástupce, který by ji po smrti Jima Morisona dokázal nahradit. Ovšem ve stejné době bylo v Americe několik podobných skupin a jednou z nejslavnějších zůstali dodnes Iron Butterfly. V jejich muzice je podobná vůně poetiky a klávesový zvuk Douga Ingleho mně jejich velké vzory připomíná. Doors pro IB vlastně žádnými vzory nebyli, neboť kapely začaly účinkovat ve stejné době a obě jen směřovaly podobným směrem.

Pojem železný motýl je celkem dobrý, nemyslíte? Dnes už možná nezní tak zarputile, ale na konci šedesátých let se jednalo o originální název. In-A-Gadda-Da-Vida je jejich nejznámější deska, kterou měl v sedmdesátých letech doma každý, kdo to s rockovou hudbou myslel jenom trochu vážně a toužil zařadit do sbírky něco nového a neprofláknutého.

IB hrají americkou podobu tvrdého britského hard rocku, kořeněného mírnou dávkou psychedelie a blues. Mně stejně jako Doors připomínají ještě Atomic Rooster. Jsou dobrou alternativou k oběma kapelám a snadným soustem pro sběratele neotřelé muziky sedmdesátých let.

PaloM @ 31.10.2018 08:12:03 | #
Voytus: Dovolil by som si tvrdiť, že prvých 5 albumov sa oplatí počúvať.

Terka: opäť si potvrdila, že máš dobrý vkus a je potrebné vyťahovať na svetlo takéto stariny.

Iba v tomto výroku si to trošku prestrelila:
"...je jejich nejznámější deska, kterou měl v sedmdesátých letech doma každý, kdo to s rockovou hudbou myslel jenom trochu vážně a toužil zařadit do sbírky něco nového a neprofláknutého."

No ja som to myslel smrtelne vážne s rockovou hudbou a túto LP som nemal :-) A ver, že nás boli tisíce ak nie viac. Nemal som sa ako o platni dozvedieť a nemal som ju ani kde ju kúpiť.
Keby si dodala, že "na Západe ju mal doma každý", to by pravda.
Lenže u nás bol veľký až obrovský problém čokoľvek kvalitné a zo Západu na LP kúpiť.

To len na vysvetlenie. Nedaj sa odradiť mojimi poznámkami a píš ďalej. Vždy si rád prečítam a rešpektujem tvoj názor, aj keď nie vždy súhlasím.