northman - @ 27.09.2018 | #

Na konci šedesátých let vznikala spousta vynikajících hudebních skupin, stejně tomu bylo i v Německu. Dají se jmenovat skupiny Faust, Guru Guru, Amon Duul II a další, ukázky jejich tvorby vyšly na celkem třiceti CD pod názvem Krautrock Music For Your Brain Volume 1 až 5. Jedna z nejzajímavějších skupin vznikla v Kolíně nad Rýnem pod názvem Can. Baskytarista Holger Czukay a klávesák Irmin Schmidt byli žáky skladatele moderní vážné hudby Karlheinze Stockhausena, na první desce zpíval Američan Malcolm Mooney, na druhém albu jej v některých písních vystřídal japonský mladík Damo Suzuki a třetí desku nazpíval celou Suzuki.

Že se nejedná o standartní desku naznačuje už název Tago Mago, ten název vzbuzuje v posluchači touhu poznat to Mago, čili něco kouzelného. Úvodní krátká píseň s názvem Paperhouse je velice pěkná a melodická, hudebníci se nepředvádějí hrají účelně, takže tu nejsou kytarové onanie a podobné zhovadilosti. První strana 2LP obsahuje ještě dvě kratší písně s názvy Mushroom a OhYeah, jedná se opět o poslouchatelné melodické věci, změna přichází stranou B desky, píseň Halleluhwah je z mého pohledu úžasná, monotónní rytmus, do toho pilovité zvuky syntezátorů, kvílivá kytara a vypravěčský vokál Dama Suzukiho.

Ještě větší šok si pro posluchače připravila skupina Can na druhou desku, zde se nacházejí tři delší písně, přičemž hned Aumgn nemá ani ten základní rytmus, jedná se prolínání syntezátorových zvuků s kytarou. Tahle píseň se hodí jako hudba k filmu, oni vlastně i předchozí desky byly koncipovány jako hudba k filmu.

Can jsou jednou z prvních skupin, jejichž tvorbě se začalo říkat posměšně krautrock, myslím si, že byli velkou inspirací třeba pro takové Faust. Co se týká hodnocení tak pět hvězd.

PaloM @ 27.09.2018 09:57:45 | #
Kto má odvahu skúšať, resp. spoznať, kto boli Can, odporúčam výberovku The Lost Tapes >> odkaz
Can som prvý raz počul zo zašumenej a rušenej rumunskej verzie Slobodná Európa na krátkych vlnách, keď som to počúval na ruskom tranzistorovom rádiu. Takže všetky tie technické nedokonalosti, čo rušili posluch, som tu ani nejako zle nevnímal. Zapadli do žánru skladieb a vtedy ma aj prvý raz zaujali :-))
Ale vážne, ja som si ich postupne obľúbil ako hľadačov zvukov na prelome slávnej dekády a spomenutú výberovku som si kúpil, aby som mal v zbierke aspoň niečo od nich. Lebo ani jeden celý album ma tak nezaujal, aby som ho chcel mať doma.
Ich tvorba nie je celá nepočúvatelná, proste boli to hľadači a istý zmysel to malo. Keby s takým repertoárom prišli dnes ako nová skupina, ťažko by ma zaujali.
No, proste patria do tej doby a ich skladby sa ujali ako filmová hudba.