Mr. Black - @ 02.04.2008 | #

Jedním slovem popsat album, kde dochází k fúzi rocku, popu, opery, soulu, spirituálu atd. je zhola nemožné. Je to Mercuryho dílo, opravdové "The Works". Ukazuje nám tu neuvěřitelný rozsah svého hlasu, navíc dema s party pro Montserrat nazpíval on sám!!! (Viz "Excercises in Free Love" na The Album, 1992)

Když jsem si kdysi v hudebninách kupoval originální kazetu, říkala mi prodavačka: "Víte o tom, že tohle nejsou Queen?" Dodnes mi ta otázka leží v hlavě, i když už na ní znám jednoznačnou odpověď.

Díky "Barceloně" jsem se v pubertě setkal s operním zpěvem, o kterém jsem předtím neměl nejmenší potuchy. A rovnou s Montserrat Caballé! Paráda.

Deska začíná ůžasnou pompézní oslavnou hymnou "Barcelona", často mylně přisuzovanou kapele Queen. Dodnes má obrovskou sílu, i když byla tolik hraná v rádiích...

Zbytek songů tvoří neobvyle slušivě sevřený celek, "La Japonaise" počínaje a "How Can I Go On" konče.

Skladba, kterou mám úpřímně zcela nejradši je "The Golden Boy", která začíná potemnělým úvodem a přechází ve sborový spirituál. Má svěží tempo, skvělé vokální výkony jak Mercuryho, tak M.Caballé...

Závěrečná "Overture..." je "sestřih" nejúžasnějších momentů celého alba a shrnuje, jako závěrečný operní přídavek, všechny postatné "árie", i když většinou jen instrumentálně.

Je těžké nehodnotit toto album pěti hvězdičkami, když ho mám tak moc rád. Slyšel jsem spoustu názorů (dost kritických), ale svůj si vzít nedám. Nikdy.

Mr. Black @ 02.04.2008 13:20:01 | #
Sorry za to slovo "ůžasnou". Nějaký šotek mi to pořád přehazuje. Oprava: úžasnou