Reakce na recenzi:

springfame - @ 29.01.2011

Nahrát za jediný den 10 písní na desku, to je počin, který rozhodně zaslouží následování. Když se k tomu přidají čtyři nahrávky, které už předtím vyšly na singlech, máme na světě debutové album. A nutno dodat jedním dechem, že skvělé debutové album. Nejsem si i díky zdejším předchozím příspěvkům jistý, zda to byla od začínající skupiny opravdu taková drzost, když dala na debutovou desku tolik původních písní, ale je pravda, že mnohá literatura praví cosi v tomto smyslu. Ať už to bylo zvykem ebo ne, výsledný mix působí až překvapivě jednolitě, všech čtrnáct nahrávek se stalo svým způsobem klasikou. A to bez ohledu na jejich skutečnou hudební kvalitu, v literatuře též různě propíranou.
Tím památným dnem se stal 11. únor roku 1963. Ten den Beatles přišli, nahráli a svět pak slyšel. Vítězství si pak užívali opět Beatles. No a zbytek je již historie.
Takže pojďme poslouchat: Po úvodním odpočítání otevře desku McCartneyho I Saw Her Standing There, skladba dnes řazená mezi rock´n´rollovou klasiku. Lennonův podíl je sice malý, ale už v něm ten typický Lennon měnícího McCartneyho uhlazenost na osobitý sarkasmus. U úvodního verše "bylo jí jen sedmnáct / nebyla zrovna královnou krásy", který Lennon změnil na konečné "bylo jí jen sedmnáct / víte, co tím myslím", si klidně představte, jak u toho mrkne okem...
Misery byla z původních písní nahrána jako poslední, na desku byla však zařazena hned na druhé místo. Písnička je to docela obyčejná, ale mě už od mých raných let fascinuje klavírní part.
Následují tři převzaté věci, Anna (Go To Him), Chains a Boys. Beatles měli tu schopnost, že často nechávali zapomenout na originální verze písní a jako "normu" stanovili tu svou. Myslím, že se jim to povedlo i v těchto případech. A dost možná, že někteří běžní posluchači ani neví, které z písní nejsou původně beatlesácké. Beatles tu v těchto coverech zpěvácky defilují jeden po druhém (na McCartneyho se tentokrát dostane trochu později).
Následují čtyři písně z již vydaných singlů. Přiznám, že všechny z nich mám prostě a jednoduše rád. V případě Love Me Do sáhl vydavatel po odlišné verzi, a udělal dobře. Zatímco singlová Love Me Do zní dost nervózně, tato verze je předvedena s mnohem větší jistotou. Oprava kytarového přehmatu v Ask Me Why by zřejmě byla pro debutující skupinu nadstandardní službou. Nutno připomenout, že podobný luxus nebyl skupině často dopřán ani v letech budoucích... Už při nahrávání singlu prošla nadvakrát zapomenutá slova v Please Please Me. Tento nedostatek zůstal ve stereo mixu, zatímco mono verze byla vyspravena pomocí míst, kde se opakuje stejný text.
Asi trochu překvapivě se na debutu Beatles objevily dvě písně ryze ženské skupiny The Shirelles: po Boys je to Baby It´s You. V ní Lennon posluchače tak trochu připravuje na své vrcholné číslo. Jeho "nobody, nobody" můžu kdykoliv.
Hudební představy Beatles byly přinejmenším ve stavu zrodu. Jak jinak si vysvětlit komentář, ve kterém Lennon zdůvodnil, proč Do You Want To Know A Secret zpíval zrovna Harrison. Píseň má docela jistě více než tři noty, které písni autor přiznal. Opět jsme svědky ledabylé zvukařské práce - poslouchejte pozorně v závěru písně po slovech "do you promise not to tell". Docela mě mrzí, že se zřejmě nedochovalo Lennonovo demo, které údajně nahrál na toaletě. Což mělo být dokázáno spláchnutím na konci nahrávky.
Konečně přichází se svou převzatou písní i McCartney. Když nic jiného, zaujme jistě dvojhlasně nahraným zpěvem, střídáním dvou- a tříčtvrťového taktu a Pickardskou tercií.
Ač album spěje ke svému závěru, přichází píseň, které byla pro album nahrána jako první (nepočítáme-li samozřejmě písně z již vydaných singlů). Na There´s A Place je znát Lennonovo nachlazení. Pastilky proti bolesti v krku a horké mléko, kterýmižto si pomáhal celý den, vyvolávají úsměv na tváři, když si uvědomíme, co všechno Beatles zkonzumovali při nahrávání příštích desek. Lennonova indispozice se však nestala důvodem pro zrušení nahrávání - tolik jim na první desce záleželo. Lennon se protrápil třinácti nahrávacími pokusy, než píseň zněla alespoň přijatelně.
To nejlepší si ale nechal na závěr. Samotné zařazení Twist And Shout je tak trochu záhadou. Píseň tradičně uzavírala vystoupení Beatles, proto se nechce věřit, že by nebyla plánovaná od samotného počátku. Přesto se všichni zúčastnění shodují, že byla nahrána nad plán a v době, kdy už přetáhli vymezený čas. Jediné jistě tedy je, že vznikla jako poslední nahrávka pro album. Lennon si musel být vědom toho, že má maximálně jeden pokus, než mu po celém dni definitivně odejde hlas. Twist And Shout prý nazpíval svlečený do půl těla, a atmosféru ve studiu nemohl zničit ani následný nedokončený druhý pokus.
Dávám čtyři. Jen proto, aby zbylo na ty věci ještě zásadnější.