Monthy - @ 25.04.2020 | #

Sobota ráno, kafe, cigárko a Beatles, víkend jak má být. A jaká je Help, čtvrtá deska brouků?

Help - (ne)typická vypalovačka hned na úvod, od prvních tónů jsem chycen, kývu hlavou a podupuju si do rytmu,autor promine, ale rychlejší tempo téhle písni prostě sedí. Následnou Night Before jsem po pravdě neslyšel už léta a sypu si popel na hlavu, příjemná melodická záležitost. A zpomalíme, You've Got To Hide Your Love Away - chytlavá balada stojí akustické kytaře, procítěném přednesu a zmínit se též musí zpestření v podobě flétny, patří k tomu nejlepšímu z těch pomalejších kousků ranných kusů. Ve volném tempu pokračuje i I Need you, Georgův hlasový projev neurazí, stejně jako netradiční rytmická sekce. A na scénu se vrací rock'n'roll v podobě Another Girl, tradičně kvalitní vokální part doplněný výraznou kytarou. Na stejné vlně se veze i You're Going To Lose That Girl, která stojí na vokálním souboji John x Paul a George, přičemž odpovídačky připomenou úvodní píseň. Bum! Kytarová Ticket to Ride patří k "nejtvrdším" písním v rámci tvorby Beatles, hutné kytary, Ringovo geniální nebubnování, skvěle sednoucí tamburína, super přechod na závěr...zkrátka jedna z nejlepších věcí nejen na tomto albu, ale i v konceptu celé broučí produkce. Kdybych měl hodnotit po dohrání první strany, pět hvězd by nebylo daleko od věci.

Svou chvilku slávy si Ringo užije s Act Naturally - typická Ringovka v country poloze, standart který nepřekvapí. It's Only Love mi v hlavě evokuje jiný "It's Only" song z let pozdějších, i přes zajímavé kytary si mne však nezískala. Podobné je to i s You Like Me Too Much, ačkoli musím přiznat, že Georgovy ranné kusy jsou pro mne milým oživením prvních alb. Následná Tell Me What You See svou folkovou náladou připomíná předešlé ( a svým způsobem i následující ) album, zkrátka další příjemná melodická záležitost, podobně jako I've Just Seen A Face, tahle poloha kapele prostě sedla. Co říct k Yesterday a nemlátit při tom prázdnou slámu ? Snad jen že je to pořád sakra dobrá věc. Závěrečná Dizzy Miss Lizzy mně nikdy nebavila a zvrat se nekoná, píseň působí jako zjevení z dob prvních dvou desek a vždy mi její "energičnost" přišla tak trochu jako.

Závěrem - Help mám z prvních desek Beatles naposlouchanou asi nejméně. Velmi silná první strana patří ke zlatému fondu skupiny, druhá mi náladou příjde jako předzvěst medley z Abbey Road, ovšem kvalitou se mu rozhodně nevyrovná. Po chvilce rozvahy ****. Následující alba však půjdou ještě výše...

Monthy @ 26.04.2020 07:08:32 | #
Dobré ráno Jiří, děkuji za reakci. Musím se přiznat, že do hlubších historických sond se zatím bojím pustit, hudební literaturu již moc nesleduji ( sem tam nějaké memoáry, naposledy Ozzyho ), navíc i systematický poslech hudby měl několik let útrum, o psaní ani nemluvím - to se ostatně snažím s pomocí tohoto serveru napravit, najednou je čas 😉. V neposlední řadě musím přihlížet i k většímu rozhledu kolegů tady, proto se schválně uchyluji k čistě subjektivnímu hodnocení, abych si nezadal. Beru však tvou výtku na vědomí a třeba to v druhé části broučího portfolia ( které mi vždy bylo bližší) bude lepší...

Co se týče závěru tvého příspěvku, dobový kontext je jedna věc, jeho ukotvení v kontextu širším je věc druhá. U Beatles mně vždy fascinovala jejich schopnost kvalitativního růstu a schopnost radikální změny formy uměleckého projevu. Tento proces se dá u Beatles sledovat již od začátku, avšak ta skutečná revoluce v hlavě dle mého názoru udává od Rubber Soul dále ( vrcholní Beatles 65-68 ? ). Přesto, či možná proto jsem začal od začátku - uvědomuji se, že nebýt ranných ( 62-65 ) výtvorů, nikdy by nevzniklo to, co považuji za jeden z vrcholů muziky vůbec. Navíc si to člověk opravdu užívá, ten růst je slyšet. Že to třeba není z mých příspěvku patrné mně mrzí...