Monthy - @ 11.10.2010 | #

Rok 65 imho patří k nejvýznamějším rokům vývoje rocku. A lví podíl na tom má i Rubber Soul. Album, kde se již naplno projevilo nové hudební cítění kapely a svět náhle pochopil, že Ježíš je možná opravdu až ten druhý...
Jak jsem již řekl, album je jakýmsi přelomem mezi Beatlemanií a řekněme érou vrcholných Beatles. Slyšíme zde klasickou broučí hravost( Drive My Car, Michelle ), avšak objevují se i vážnější témata jako partnerské krize ( You wan't See Me ) , pocit nejistoty ( Nowhere Man ), ale i první ryze hippiesácké poselství ( The Word, If I Needed Someone ), klasickou Beatlsáckou poetiku ( Girl, In My Life,Norwegian wood ). Album je prodchnuto raně psychadelickou atmosférou, nese se na velice pohodové vlně. Mix soulového rytmu, nápaditých kytarových rifů a skvělých vokálů je jakýmsi 45 let starým ztělesněním Britpopu, v tom nejlepším možném slova smyslu. Prostě léty prověřený mistrovský kousek...

Apache @ 14.10.2010 14:19:42 | #
V tvorbě Beatles je určitě přelomové a Monthy napsal jasně proč tomu tak je. Pro mě osobně Rubber Soul uzavírá první (ranou) část jejich tvorby a Revolver otevírá tu druhou. Do toho bych nevrtal.

Jinak Monthy mi jako hlupák rozhodně nepřipadá, jen nevěděl, že když se svou parafrází na známý Lennonův výrok otře do Ježíše, vyletí na něj Palo jako čertík z krabičky. (A nebo to věděl a kopnul si schválně. :-)
Já si Ježíše poměrně vážím (zejména pro jeho negativní vztah k manuální práci a kladný vztah k alkoholu), takže mi ta věta o světě, co pochopil, zpočátku taky moc nevoněla. Ale lhal bych sám sobě, kdybych tvrdil, že Beatles byli horší muzikanti než J.C.