verjan2 - @ 21.06.2012 | #

Tak tohle je moje nejoblíbenější album od Beatles vůbec. Úžasné, skvostné, emocemi nabité...a čiré jako bystřina tekoucí pohádkovým lesem. A labutí píseň. Dodnes asi nepřekonatelné album. Docela by mě zajímalo, jak by to s jejich tvorbou vypadalo dál, kdyby se nerozpadli. Jak by jim seděl model 70. let a jak by se dokázali vypořádat s lety 80-tými. Když se podívám na Rolling Stones a jejich snahy stále něco plodit, tak si na jednu stranu říkám, jak je to moc fajn, že to po těch 10 letech Beatles zabalili. Jak se stvořila legenda v krátkém časovém úseku. Asi je to tak lepší. No nic, já dávám 6* z pěti možných.

Ivan26 @ 04.11.2012 13:24:24 | #
Já jsem tohle album slyšel, když mi bylo asi tak 17. Moc se mi nelíbilo, ačkoliv jinak jsem po Beatles šílel. Bylo totiž úplně jiné, než na co jsem jsem byl od nich zvyklý (Help, Rubber Soul Revolver...). Pak jsem změnil názor, ale stále si myslím, že Abbey Road už nejsou šedesátky, ale že to je první album 70. let. Jakýsi předchůdce art rockových alb z první poloviny 70. let typu Yes. Tehdy i dnes se mi líbily nejvíce obě skladby George Harrisona a dávam přednost druhé straně před první.
Je hypotetická otázka, jak by Beatles hráli v 70. letech. McCartney byl ještě v roce 1982 ve velké formě. Lennonem bych si už tak jistý nebyl, před svou tragickou smrtí měl velkou tvůrčí přestávku. Rozhodně by nemohli být příliš progresivní, protože by neprodali moc desek (dovedete si představit, že by Beatles hráli jako Faust, Residents nebo Henry Cow? Nicméně první sólové pokusy Lennona a Harrisona byly dosti progresivní a jsou nestravitelné pro většinu lidí dodnes). Beatles by museli znít jako Queen nebo dokonce ELO.