itchycoo - @ 09.05.2018 | #

Páté album Dead Can Dance s názvem Aion (slovo vyjadřující věk, ale také celé trvání světa nebo vesmíru) je završením jedné vývojové fáze, v níž se duo Gerrard-Perry nechalo nejvýrazněji ovlivnit ranou renesanční liturgickou hudbou a především různými formami světských písňových forem.

Pěkným příkladem takového přístupu je přepracovaná verze italské "Saltarello", původně ze 14. století nebo o dvě století mladší, neodbytně vtíravá, katalánská melodie v "The Song of The Sibyl".

DCD album natáčeli na dobové nástroje, mezi nimiž jsou nejvíce slyšet rozmanité druhy dud a houslí. U Lisy se také začíná výrazně prosazovat její inspirace především bulharským folklorem a gregoriánským chorálem, což se naplno projeví na následujících průlomových albech Into The Labyrinth a Spiritchaser vydaných na začátku deváté dekády minulého století.

itchycoo @ 09.05.2018 12:44:02 | #
@northman - mám to podobně. Z prvních pěti alb DCD je jednoznačně nejlepší Spleen And Ideal a z novějších pléduji pro Spiritchaser a živák Toward The Within.

Teprve, když se Lisa a Brendan rozešli jako životní partneři (v době přípravy Into The Labyrinth), tak se jejich tvorba stává opět zajímavou, včetně souběžně uváděných sólových počinů.