Petroslav - @ 28.08.2009 | #

Nemůžu si pomoct, tohle album mám neskonale radši než jeho předchůdce. I když se Tublatanka v té době už dostávala za zenit popularity, čtvrtým albem si u mě potvrdila svoji kvalitu. Ať je to obal, který mám rád, ať jsou to kytarové dvojlinky ve stylu Thin Lizzy(Viem kam ísť), autorský i zpěvácký podíl Paľa Horvátha(Dám ti viac, Bol som dlho preč) či textová koncepčnost celého alba, zabývající se obecným tématem dobra a zla.
Co se textů týče, Sarvaš zde dosahuje svého vrcholu, i když někdy balancuje na hranici kýče a někdy do něj přímo spadá(proč se Matka stala hitem mi zůstává dodnes záhadou, ale každý jsme jiný).
Přes tyto drobné výhrady je pro mě čtvrté album Tublatanky posledním dobrým albem této kapely.

dalibor66 @ 10.02.2020 21:47:14 | #
Pánové vzpamatujte se, tady je recenze alba Tublatanky Nebe-Peklo-Raj, hádat se kde byla větší nebo lepší burza v dobách komunistické kvazi-ekonomiky je slabomyslné.
Jinak na ostravskou "burzu" u pivovaru jsem vstoupil někdy v dubnu 1982 jako 16letý a zažil ještě pár měsíců tzv. "čisté" audio-hifi burzy než ji zničili vietnamci se svou nabídkou "fashion".
V havířovském amfiteátru v 86 jsem Tublatanku viděl poprvé, ale to nebylo nic proti tomu co jsem zažil v roce 1988 v Partizánském, hala potemněla a tři kluci v krojích s kytarami a paličkami nad hlavou přišli na podium, frenetický řev slovenských fans hrozil destrukcí haly, nezapomenutelné.
První čtyři alba Tublatanky jsou pro mě dodnes svaté a nekritizovatelné, v případě Volanie divočiny mám dojem, že nápadů se už trochu nedostávalo, ale pořád je to výborné album. To co následovalo po odchodu P. Horvátha je čistý Maťo Ďurinda Band a na Tublatanku jen nostalgicky vzpomínám, bohužel po smrti Černého padla "aj posledná nádej".