steve - @ 12.11.2016 | #

Kolem nás se nepohybuje velké procento umělců a zpěváků s takovým charisma, jako měl a snad stále ještě má Ian Gillan. O tom co stvořil v D.P. nemá cenu chodit s kůží na trh, je tady ale ještě jeho sólová cesta, která sice nevypadá tak zajímavě jako období kterým prošel v mateřské kapele, ale zase zabíhá do leckterých hudebních odvětí, je ale částečně dost nevyrovnaná, podobně jako tohle album.
Deska Toolbox patří mezi málo těch, které mají naprosto zkaženou dramaturgii.
Začátek je tristní, bez šťávy a s minimem výrazných nápadů, pro tři úvodní plytké skladby bych našel místo snad na konci alba a možná ani to raděj ne.
Od čtvrté Candy Horizon se karta obrací, deska nabírá nový dech, zmiňovanou písní protíká pěkná kytarová melodika, Don't Hold Me Back je můj favorit, ledabyle kladené kytarové motivy přes sebe pomalu zesilují a v její blízkosti stoupáme pomalu vzůru, kde se naléchází krásně položený zpěvný refrén s kytarovou linkou. Pictures of Hell zní metalově, je to jízda do pekel par excellence, Morris kouzlí melodie jako druhý Blackmore. Tradicionl Dancing Nylon Shirt, part I, koncertní tutovka Bed of Nails, nebo rychlovka Gassed Up všude slyším skvělé melodie a rockový náboj.

catcher @ 24.11.2016 17:29:50 | #
Zas tak špatné album to není, třeba ta titulní věc, kterou recenzent setřel, se mi docela líbí. Chybí tam klávesy, ale i tak je to solidní hardrock. Nic zásadního, ale tři a půl bych tomu dal.
Byl jsem na obou koncertech, které tady zmiňuje Jarda P. Jak je vše relativní a pohled každého fandy subjektivní... Mi se Gillan s tou příležítostnou sestavou (překvapivě se objevivší Brad Gillis) docela líbil, sice hospodský bigbít, ale poctivý. Zato koncert DP, totálně zmarněný Turnerem byl pro mne značným utrpením (ostatní tomu taky moc nedali, a tím že hráli hodně z nového alba S&M to bylo ještě o to horší) a vydržel jsem až do konce jen proto, že jsem vezl zpět auto plné fandů DP v různém stupni rozčarování...