Kuboslav - @ 04.09.2010 | #

In Harmonia Universali byla taková vstupní brána k Solefald. Když tak vzpomínám, v té době jsem si ve stejném obchodě koupil poněkud přímočařejší alba Kataklysm - Shadows and Dust a Cattle Decapitation (mimořádný prasec). Ty mě v té době parádně uzemnily a teď opravdu nevím, proč se mezi ně dostalo i In Harmonia... Co mě k tomuto počinu vedlo? Obal nebyl tak upoutávající, možná to bylo nižším výběrem v žánru, možná reklama na obalu hlásající něco o skvělém Viking metalu a mimořádná hodnocení od světových magazínů. No, každopádně jsem požádal o puštění CD. Nedostalo mě to do kolen jako zmiňovaná alba, ale usoudil jsem, že to nezní špatně a něco takého zajímavého doma nemám. Tak jsem vysolil pár stovek a těšil se domů na pořádný poslech. Po rozpačitých pocitech v obchodě jsem si skladby poslechl v celé dýlce a pocity byly snad ještě horší. Nebylo jednoduché se tím prokousat, když jsem byl zvyklý na přímočařejší muziku, ale byl tam cítit potenciál a věnoval jsem tomu více času. Nejdříve jsem opravdu nevěděl oč jde, tu jazz, tu black, no směska podivná. Ale ono to všechno funguje, má to atmosféru, střídání nálad, nevšední vokály, nepředvídatelné okamžiky (na což jsem nebyl moc zvyklý). Konečný soud byl velmi dobrý, byly tam těžkosti, ale nakonec jsem to celý sežral. Výborný, celý hudebně krásně vymyšlený, podbarvený saxíkem, někdy - ať už díky hudbě nebo zpěvu - jsem měl pocit, že bych chvíli plakal a chvíli slavil. No, každopádně o In Harmonia Universali dost napoví, že Kataklysm a Cattle Dec... si pustím v současnosti podstatně méněkrát. Tak, a to je náš příběh (můj a IHU).
Teď k hodnocení, nejraději bych dal za 5, ale vezmu-li to z globálního hlediska, komu se to může líbit, asi to nebude to pravé ořechové pro prog rockery a už vůbec ne pro ortodoxní blackaře (ti by to zapálili při nějakém rituálu), tak by se nabízela asi 2. Ale dávám za 4.

miguel7 @ 06.09.2010 16:37:37 | #
Ony ty škatulky jsou vždy problém. Jak je možné definovat skupinu, která má pestřejší produkci i muziku jedním slovem nebo názvem a za svoji kariéru se vyvíjí a mění i svůj styl hudby... Pokud má prvky blackmetalu, tak to neznamená přeci hned že jsou ryze blackmetaloví. Dám příklad ze svého ranku: Pokud uslyším prvně od Queen Radio GaGa, tak o nich řeknu že to jsou popová kapela, pak uslyším Crazy Little Thing Called Love - elvisovka jak vyšitá, tak ji budu říkat že je to poprockenrollová kapela. Po poslechu Stone Cold Crazy, která smrdí již dosti metálkem a po Noci v Opeře už tu mám poprockenrollovometalooperorocková kapela. Tím chci říct že nejsem úplně zastánce tolik přísného škatulkování co je co, i když chápu, že se to musí od sebe nějak odlišit, ale nezacházel bych příliš daleko:)