hejkal - @ 22.02.2012 | #

V okamihu, kedy sa tento profil zjavil na progboarde, som tušil, že to je niečo, čo musím mať. Ibaže, na pultoch obchodov sa dielo nepovaľovalo, s objednaním to tiež nebolo práve ružové, nuž okrem obligátneho sťahovania z netu, ktoré slúžilo aspoň ako lákadlo pre výčitky (ej, vidíš, o čo prichádzaš), som Well cut zaradil do kategórie - odsúdené na náhodu. Dvakrát som bol v Bruseli a skúšal nájsť akúkoľvek domácu produkciu. Raz som bol úspešný, v jednom obchode bol znalec, ktorý mi dal svoju adresu, že za nekresťanské eurá dokáže belgické starinky zohnať. Adresu stále mám, ale ceny ma odradili, takže som sa s vidinou tohto i iných diel pomaly lúčil. Ale nie je všetkým dňom koniec. A navzdory tomu, že žijeme v realite, občas sa ocitnem akoby v béčkovej literárnej dráme a náhody sa udejú. Na minuloročnom pražskom koncerte kapely Blackfoot som mal tú česť stáť zoči-voči autorovi profilu i recenzie v jednom. Áno, konfrontácia s Borkom niesla všetky znaky klišé, pozdravy, dary, spoločné promo fotky a tak. Kým ja som zištne priniesol album Žalmanov, Borek nezištne kontroval diskom Jenghiz Khan! Moja vďačnosť sa ešte aj teraz povaľuje po okolí a len vrodená neskromnosť mi nedovoľuje o tom taktne pomlčať. Díky, Borek.

V momente, ako sa ozve dramatický spev, začínam zbystrovať pozornosť. To bude niečo extra. A je, melodramatický hard rockový nástup strieda vybrnkávaná precitlivená medzihra, časom sa pridajú aj iné drsné pasáže, a tak si to skladba Pain šinie až do konca. Príjemná bluesová medzihra Campus A robí akési intro k ťažkotonážnemu kúsku The moderate. A ten je vlastne tiež medzihrou, pokračuje opäť blues Campus B. Dokonca sa z toho na chvíľu stane vytlieskaný nanákaný dialóg. Ako sa na pravovernú hard rockovú partu tých čias patrilo, nechýba koketovanie s krehkými baladami, tu prezentovanými "uriášovskou" náladovkou The lighter. Vzletná hymnická záležitosť sa prevtelila do pomenovania Hard working man. Asi najvďačnejšia skladba albumu sa pýši chytľavými spevmi i vyhrávkami. A chytľavosť si uchováva aj éterický kúsok Mad lover. Pominuteľnosť toho, čo je v našom živote najjemnejšie, zvýrazňuje nasledujúca, finálna a rozvláčna majestátnosť Trip to Paradise. Síce sa na počiatku tvári ako vokálne košatá uspávanka, nedajte sa pomýliť, kapela rýchlo nabehne na dunivé muzicírovanie s určitými akože klasickými motívmi, však to pred nimi skúšali aj takí borci, ako Deep Purple, tak čo. Aby som to skrátil, skladba má prevažne pomalší tiahly tok, motívov je tu viac, než na ľubovoľných troch albumoch akejkoľvek slovenskej populárnej skupiny (pre tých, ktorých toto prirovnanie zmiatlo, vymenujem bárs Elán či No Name) a tým končím, raz počuť je viac než tisíckrát opisovať.

Toto dielo sa počúva samo a nikto (ani vydavatelia, čo toto dielo ignorujú) za ním bránu k poslucháčom nezavrie, je trvalé.

Borek @ 24.02.2012 23:03:17 | #
Nechat bez odpovědi všechna pochvalná vyjádření z poslední doby na moji adresu by zavánělo nadutostí a páchlo ignorantstvím, proto pár slov. Jelikož je ve hře víc osob, dávám přednost vyjádření v tomto prostoru před bilaterálním mailovým kontaktem.
Vzato od konce, Jenghiz Khan je mým objevem z doby, kdy nebylo dne, aby na Progboardu někdo nenahodil podobnou perlu, na kterou se nám jednotlivě nikdy a nikde předtím natrefit nepodařilo. Teď už se mi při nakouknutí do kultovního Kingova vlákna zdá, že i nevyčerpatelná sedmdesátková studna někdy musí ukázat své dno, ale pravda, třeba jen proto, že už nejsem ani zdaleka tolik ve střehu. Každopádně se tak u mně aspoň někdejší přísun neprozkoumaného materiálu nemine s původním cílem - věnovat mu tolik času, kolik jen jde. I tak to ve většině případů bude pouhej zlomek toho, co by si zasloužil. Že ty nejzaslouženější potom začínám shánět origoš (což byl i případ Jenghiz Khan), beru jen jako logický vyústění celého procesu.
A že se stali jasnou volbou pro hejkala, jednoduše vyplynulo z jeho povzdechové debaty s pitem pod původní recenzí. A přestože jsem nikdy nevěřil, že dobrý skutky se pokaždý dočkají odměny, ještě dál mám k propadu do trapnohloupý skepse, že budou naopak "po zásluze potrestány". A další osudy předmětnýho titulu tuhle vzdálenost ještě prodloužily. Do roka a do dne se mi podařilo sehnat nejen totožný vydání na CD, ale i limitovanou LP edici! Takže, pito, pokud se osobně setkáme dřív, než album seženeš, milerád Ti ho přenechám. Bez nejmenších pochyb, že bude ve správných rukou.

A že poznámka k mému krátkému angažmá v Rock+ sem už nepatří, mi nevadí - beru to z jedný vody načisto. V první řadě dík Palovi za slova chvály, ozvání se na mail i za čerstvý vzorek ze slovenské hudební scény. "strateny2" poslouchám víc, než co kdy předtím z produkce ŽBB, a 192kbps ne/kvalita je to poslední, co by mi zajímalo. Má to duši, i zpěvák se tu "našel". Snad do toho v konečný verzi nikdo nezačne mlátit na buben.
Závěrečná připomínka budiž odplatou bubeníkovi za úryvek "raz počuť je viac než tisíckrát opisovať" v jeho recenzi. Taky opisování nerad. Ještěže už je to pár dnů, co jsem odevzdal svůj text, kde psáno "Lepší jeden poslech než tisíc slov"... Jde o profil, o kterém se Jarda Merhaut vyjádřil, že je "skvělou a gigantickou prací". Podobné uznání těší vždy, od člověka bytostně srostlého s kapelou, resp. érou, kdy v ní Byron působil, je potom potěcha násobná. A stejný je i můj dík.
V neposlední řadě poděkování i Davidovi. Těch pár hodin práce nestálo za řeč ve srovnání s tím, co všechno mi v životě dokázal dát on.