StYkO.mem - @ 01.12.2004 | #

Neal Mors si na seba minulym dvojalbumom Testimony nechtiac uplietol bic - za posledne roky vyprodukoval mnozstvo zaujimavej a podnetnej muzicky (Transatlantic - oba albumy, Snow este so Spock`s Beard, a nakoniec vynikajuce Testimony), a hlavne posledne spominanym albumom nastavil latku velmi vysoko. Logicky preto boli ocakavania od noveho dielka One velke. Podarilo sa ich Nealovi a jeho veselej druzine naplnit?
Album zacina pompeznou skladbou The Creation, ktora nenecha v klude ziadneho fanusika spominanych Transatlantic. Vsetko slape ako ma, na ploche viac ako 18 minut sa striedaju tempa a nalady, dominuju dobre vokaly a skvele gitarove solo a vsetko sa odohrava v ramci osvedcenych postupov.
Dvojku The Man`s Gone ani nepovazujem za skladbu, na ploche dvoch minut ide skor o komorne doplnenie koncepcnosti celeho diela, ktore je opat religiozne zalozene.
S trojkou Author Of Confusion prichadza prve prekvapenie - skladba, ktora sa svojim vyrazom a hlavne vokalnymi castami vracia v case kamsi spat do dob, ked sa Mr. Morse citil v Spock`s Beard ako vo svojej kapele - ak si spominate na skladby ako Thoughts, alebo Giberrish - je to presne o tom, akurat ze v sucasnom zvuku, a hlavne s ohromnym rockovym nabojom - tato skladb apatri k tomu najdynamickejsiemu a najrockovejsiemu, co Morse nahral.
Nasledujuca opat skoro 18 minutova The Separated Man neprekvapi nicim, pocuva sa to prijemne, opat prekvita zmenamy rytmu a nalad, striedaju sa velke melodicke plochy s pomalsimi, trochu si akustickymi vyhravkami zaspominame na minulost - a celkovo mam pri tejto skladbe pocit, ze som to uz niekde pocul.
Cradle To The Grave reprezentuje pomalsiu tvar albumu - Morse vedel vzdy pisat pomale skladby, tato je tvorena duetom s Philom Keaggym - pekne, hosi, pekne :) Druhou pomalou vecou je sedmicka Father of Forgiveness, ktora je dynamickejsia a orchestralnejsia.
Zostavaju dve skaldby - Help me/The spirit and the flash nic nepokazi, ale ani nedviha hodnotu albumu do vysin, a osmicka eunion, ktoru pokladam za vrchol albumu - opat nastavaju reminiscencie na tvorbu jednej transatlantickej skupiny, a je to reminiscencia velmi, velmi prijemna.

Davam albumu styri hviezdicky - za toto hodnotenie hovori aj vynikajuce bonusove CD, kde Neal pridava dalsie 3 originalne skladby, jednu prespievanu z prveho CD a par viac ci menej vydarenych coververzii - dohromady 40 minut muziky - takto ma vyzerat bonusove CD!

Celkovo nie je pre mna One sklamanim, Mike POrtnoy odvadza svoj standard a albumu skor prospieva, tak isto zapojenie basgitaristu (mimo ine aj do tvorcieho procesu) podla mna prospelo. Osobne som cakal, ze sa tvorba Neala Morsa posunie zas nekam dalej (hlavne v suvislosti s Testimony), ale vo viacerych pripadoch na tomto albume vidno, ze momentalne cerpa inspiraciu aj z obdobia Spock`s Berd - co ale na skodu nie je. Ale pat hviezdiciek (ako Testimony) dat nemozem - prekona Mr. Morse niekedy vrcholy svojej tvorby, prezentovane prave albumami Snow a Testimony?
Uvidime, tentokrat tomu este neico chyba. Snat nabuduce. V kazdom pripade ide o vysoky nadstandard vo sfere progresivneho rocku.

Ravil @ 02.12.2004 00:00:00 | #
Mě se ty epické vyvrcholení jako opakovaný motiv Man´s Gone nebo nebo Make Us One zdají jako melodické odvary toho, co už Morse v minulosti napsal. Portnoy mě nazaujal na Testimony a tady také ne, to jak bubnuje začátek Author Of Confusion je docela příznačné.
Ono je sice pěkné, že AoC je návrat ke skladbám jako Gibberish a Thoughts, ale pořád je to to samé, sic krásné, odkazování k Gentle Giant. Morse by to mohl někam posunout.

Celkově to pro mne taky není zklamání, přesně takové jaké je jsem One čekal. Jen mi připadá, že Morse si vytvořil kult, který mu brání v rozvoji. Kdyby na svých stránkách prohlásil, že on je nové vtělení Krista, tak by tomu určitě část jeho fanoušků uvěřila.

Vrchol alba je pro mě vokální motiv asi v 10. minutě The Creation po zvonech.