Petr Gratias - @ 15.02.2012 | #

Walk Into Light - to je nešťastné šlápnutí famózního Iana Andersona mimo cestu do hluboké kaluže. (Záměrně nepoužívám ostřejší a páchnoucí výraz).
Chladné, odosobněné....popravdě řečeno neznám ve svém okolí mezi mnoha příznivci Jethro Tull nikoho, kdo by tohle album vzal na milost. Ortodoxní fandové si album koupili ze setrvačnosti, aby mohli udělat další zářez na pažbu svého derringeru, že mají vedle Jethro Tull i sólové projekty multiinstrumentalisty Iana Andersona.....
Jestliže konec šedesátých let a většina let sedmdesátých byla Jethro Tull (a Andersonovi velmi nakloněná), dalo se očekávat, že nástup elektroniky a nového zvuku tuhle kapelu postaví do anachronického světla.
Kdby to nebyl Ian Anderson, dal bych tomu jednu hvězdičku za pracovní úsilí, takhle přidám jednu navíc....z úcty a respektu.
Každý kumštýř má právo na slabší období - to je vývojově normální - ale tady se z mého pohledu mělo od podobných ambicí ustoupit, protože to mohlo poškodit Andersonovu velmi dobrou uměleckou platformu....

catcher @ 15.02.2012 20:23:44 | #
V Bibli se praví : "... podle ovoce jejich poznáš je ... "
Tady to ovšem evidentně neplatí, jurodivého minstrela bych v této slátanině nehledal ani omylem... a přece se stalo. Pod neblahým vlivem J.P. Vetesse vyprodukoval tuto veteš, sice poplatnou syntezátorové době, ale jinak těžko obhajitelnou v rámci kontinuity těch patnácti dosavadních let spanilé jízdy s Tull.
Kapelové album z následujícího roku obsahuje aspoň občasný kytarový ornament Martina Barre (a kupodivu i jednu výtečnou akustickou miniaturu UNDER WRAPS 2 - ten Peggův kontrabas je prvotřídní!), ale tady nula od nuly pojde... málem jsem tenkrát pošel i já, když jsem zjistil, za co jsem na burze vyplázl tři kila :)
Za tento produkt by si plešatící bard opravdu zasloužil na obale přilepit na čelo cedulku BEWARE!TEMPORARILY GONE MAD ... naštěstí se posléze vzpamatoval na albu Erb darebáka. Pro mě tehdy vstal z mrtvých na budapešťském stadionu MTK v osmdesátém sedmém, když ho Pegg a Barre dotlačili na pódium na kolečkovém křesle zabaleného do bílého lajntuchu, aby se z něj za zvuku Steel Monkey stal opět všem známý derviš,odkopnuvší křeslo do propadla ...
V tomto případě považuji Petrovo hodnocení za přehnaně benevolentní, dle mého je tahle záležitost bezehvězdná noc (nenabitá chvěním).