Petr Gratias - @ 15.02.2012 | #

Walk Into Light - to je nešťastné šlápnutí famózního Iana Andersona mimo cestu do hluboké kaluže. (Záměrně nepoužívám ostřejší a páchnoucí výraz).
Chladné, odosobněné....popravdě řečeno neznám ve svém okolí mezi mnoha příznivci Jethro Tull nikoho, kdo by tohle album vzal na milost. Ortodoxní fandové si album koupili ze setrvačnosti, aby mohli udělat další zářez na pažbu svého derringeru, že mají vedle Jethro Tull i sólové projekty multiinstrumentalisty Iana Andersona.....
Jestliže konec šedesátých let a většina let sedmdesátých byla Jethro Tull (a Andersonovi velmi nakloněná), dalo se očekávat, že nástup elektroniky a nového zvuku tuhle kapelu postaví do anachronického světla.
Kdby to nebyl Ian Anderson, dal bych tomu jednu hvězdičku za pracovní úsilí, takhle přidám jednu navíc....z úcty a respektu.
Každý kumštýř má právo na slabší období - to je vývojově normální - ale tady se z mého pohledu mělo od podobných ambicí ustoupit, protože to mohlo poškodit Andersonovu velmi dobrou uměleckou platformu....

Petr_70 @ 16.02.2012 15:00:33 | #
Pánové, nomohu si pomoci, ale připadá mi, že jste vůči tomuto albu snad až přehnaně kritičtí. Zcela chápu, že měřeno pohledem tvorby JT sedmé dekády je to trochu šlápnutí vedle a zrovna tak rozumím, že vás prudí popový sound, ale pokud si posluchač oprostí tohoto úhlu pohledu a uvědomí si, že 70-tá léta byla už nenávratně pryč, pak to album zase tak špatné není a určitě si nezaslouží tuhle zdrcující kritiku.. Některé songy minimálně za pozornost a poslech rozhodně stojí, např. Toad In The Hole, Looking For Eden, Different Germany...
Navíc si myslím, že Peter John Vettese byl klávesový a syntezátorový mág a řekl bych že i dost nedoceněný, což dokázal na skvělých řadovkách JT Broadsword and the Best nebo Rock Island, stejně tak jako na četných živých koncertech té doby, které jsem měl možnost vidět.
Takže resumé: to album určitě není na méně než dvě *. To si dovolím tvrdit, že podstatně horší díla tu byla hodnocena lépe.