Petr Gratias - @ 15.02.2012 | #

Walk Into Light - to je nešťastné šlápnutí famózního Iana Andersona mimo cestu do hluboké kaluže. (Záměrně nepoužívám ostřejší a páchnoucí výraz).
Chladné, odosobněné....popravdě řečeno neznám ve svém okolí mezi mnoha příznivci Jethro Tull nikoho, kdo by tohle album vzal na milost. Ortodoxní fandové si album koupili ze setrvačnosti, aby mohli udělat další zářez na pažbu svého derringeru, že mají vedle Jethro Tull i sólové projekty multiinstrumentalisty Iana Andersona.....
Jestliže konec šedesátých let a většina let sedmdesátých byla Jethro Tull (a Andersonovi velmi nakloněná), dalo se očekávat, že nástup elektroniky a nového zvuku tuhle kapelu postaví do anachronického světla.
Kdby to nebyl Ian Anderson, dal bych tomu jednu hvězdičku za pracovní úsilí, takhle přidám jednu navíc....z úcty a respektu.
Každý kumštýř má právo na slabší období - to je vývojově normální - ale tady se z mého pohledu mělo od podobných ambicí ustoupit, protože to mohlo poškodit Andersonovu velmi dobrou uměleckou platformu....

catcher @ 17.02.2012 18:23:57 | #
Zdravím Petra G. a ještě jednou dík za podporu.
Jen bych ještě dodal, že svůj názor na 80's nepovažuji za nikterak extravagantní, s mými vrstevníky sledujícími hudební vývoj se vpodstatě shodneme při vzpomínkách na ty hrozné časy diskoték, syntezátorů, napomádovaných vlasů a mrkváčů s teniskami. K tomu se přidal i odklon spousty rockerů k AOR amerického střihu ala Bon Jovi apod...a kulminovalo to posmrtnými portréty Černěnka a Andropova mezi prasečími půlkami ve výlohách řeznictví ... fuj! to byly časy ...
I tehdy vznikaly skvělé desky, ale člověk si musel dát práci s jejich vyhledáváním... Když si jen vzpomenu třeba na dobu kolem 1970 - prakticky každá kapela, která přišla se smysluplným konceptem, prorazila a zapsala se tím do historie. A to ještě na různých nezávislých labelech vyšly spousty alb méně známých, ale neméně dobrých kapel (a to je na tom krásné, že ona doba nesmírného tvůrčího kvasu spousty stylů je pro hledače jakoby bezedná - pořád se dá něco nového s puncem 'vintage' a velkým podílem originality objevit).
Následující dekáda je už bohužel poznamenána ve větší či menší míře epigonstvím, popř. "vznikem" (více či méně) pokleslých stylů.
Ale to už s Ianem Andersonem a jeho elektronickým experimentem nesouvisí. Jemu osobně budiž přičtena k dobru evidentní snaha (jakkoli se totálně minula účinkem) o autorskou originalitu, byť za použití prostředků nehodných Minstrela z Lesů.
Na závěr bych chtěl požádat Hejkala, kterého zde vnímám jako pravověrného rockera, aby si na poslech tohoto alba našel čas, docela by mě jeho názor zajímal.