Le Fantak - @ 12.08.2014 | #

Takže, většinou se s lidmi, co píšou na Progboard docela shodnu, ale v případě této desky musím říct ne, ne a stokrát ne. Třebaže uznávám to, že vznikly i lepší alba, Walk into Light patří k vůbec nejlepším počinům Iana Andersona. Z desek Jehtro Tull samozřejmě musím vyzdvihnout Aqualung, ale snad kromě This Was a Living in the Past, jsou si vlastně všechny jejich alba podobná. A v tom to vězí, všichni pořád srovnáváte s Heavy Hores, Songs from the Wood, War Child a těmi klasickými folkově laděnými alby. Ano tahle deska je úplně jiná, jemná, vnitřní, nesrší z ní energie, všechno podbarvují dobové tóny...přesto si však dovolím tvrdit, že patří mezi několik vůbec nejlepších desek, co vznikly po roce 1973, alespoň z mého pohledu. Bohužel zůstala naprosto nedoceněná.
Od prvního do posledního tónu srší z hudby opravdovost, je přímo cítit, že vychází Ianovi ze srdce, ale dost těch romantických keců, prostě na rozdíl od většiny projektů, na kterých se podílel, nejde o folk rock, ale o art rock. I přes niternost hudby není však roztahaná a ubrečená, jako například Wish You Were Here, ale udržuje si i nějaký ten rytmus. Andersonova flétna se nijak nemlátí s klávesami, ale tvoří spolu jedinečný souzvuk.
Kromě titulní skladby vyčnívá ještě vynikající Black and White Television. Naopak poslední skladbu si už mohl autor odpustit.
Všem desku doporučuji, minimálně poznáte něco zcela nového a jiného. Skutečně bych to do Andersona neřekl...

Petr_70 @ 13.08.2014 10:16:02 | #
... až na tu větu, že s vyjímkou TW a LITP, jsou si jejich alba podobná (to si tak docela nemyslím) se s tvou recenzí ztotožňuji a to album mám rád, třebaže zde na portále bylo podrobeno zdrcující kritice. Dle mého skromného názoru neopodstatněně. Peter-John Vettese byl klávesový a syntezátorový mág, což dokázal nejen tady, ale ještě více na již zmíněném výborném Broadsword and the Beast nebo dobových živých vystoupeních kapely.