miguel7 - @ 29.11.2010 | #

V poslední době jsem tak trochu zabředl do evropského heavy metalu (leckdo tomu říká speedmetal - Blind Guardian, Stratovarius, Gamma Ray, Edguy, Avantasia, Hammerfall...a já mu budu říkat taky tak) a Helloween se dá prakticky považovat za počátek onoho směru v Evropě, i když by se dala jejich počáteční tvorba charakterizovat "naspídovaní Iron Maiden" a tato tvorba právě ovlivnila desítky kapel na na dvě generace dopředu.
Ve speed metalu jsem slyšel dost desek a celkem mám i přehled. Byl to kdysi můj stěžejní žánr a co nemělo dva kopáky, ječák alá Laco Crucifix (čti láďa křížek) a melodie v refrénu jak od bojzkapel, tak jsem to ani neposlouchal. Slyšel jsem hodně špatných desek, i dobrých a "kýpři" patří k tomu nejlepšímu (na prvních příčkách mám jejich souputníky z Krefeldu Blind Guardian a album Avantasia II.)
Který "kýpr" je lepší? Nebo mám se zeptat jinak, je vtipnější Pat nebo Mat? Ne, tyhle dvě věci patří k sobě a bez sebe si je už nemohu ani představit. Tykve v té době hýřily tolika nápady, že člověk jen zírá a chrlí na nás na tomto melodičtějším dvojčeti jednu "spídpecku" za druhou a co refrén, to základ melodického metalu. Optimistické ladění většiny písní, pompézní a hymnické kousky, drobné muzikantské legrácky, sladká polobalada a skoro čtvrthodinový epos se všemi různými vyhrávkami, přechody, příběhem, do toho skvělý a v lecčem nepřekonatelný Kiske, závody kytaristů Hansena a Weikatha, to činí z tohoto alba jedno z nejpoutavějších děl evropského heavymetalu vůbec, i když stále mám pocit nekompletnosti, ale to je již nejspíš dáno tím, že má své dvojče, které není slabší, jen je jiné a přímočařejší, ale to až jindy.
Nejlepší písně? Pusťte si to celý, nechce se mi opisovat kompletní seznam:) (i když při Eagle Fly Free a Dr. Stein se nechávám unášet za volantem:)

@ 01.12.2010 07:23:46 | #
Co se týče Keeper part 2, určitě bych vyzdvihnul tři věci: velice zdařilou chytlavou hitovku I Want Out, závěrečnou epickou kompozici Keeper of the Seven Keys a skvělou (ba dokonce vtipnou!) Rise and Fall, kterou mám z téhle desky úplně nejraději.
Naopak bych klidně oželel dvě slabší Kiskeho věci You Always Walk Alone a We Got the Right. Ty to album zabržďujou a jsou důvodem, proč nemůžu říct, že je úplně dokonalé.
Z bonusů se mi velmi zamlouvají první tři (největší slabost mám pro Livin' Ain't No Crime).

Věcí s Andi Derisem za mikrofonem se musím zastat. Těch z 90. let určitě - na každé se najde pár vynikajících kousků (třeba Perfect Gentleman, abych jmenoval alespoň jeden).
Uznávám ale že později už je to trochu balast.

Gamma Ray mi zpočátku připadal zajímavý, co jsem od nich zaslechl později, mě však neskonale nudilo. Pro pure metalisty je to asi fajn, pro ty, co v metalu musí mít ještě navíc, aby je to bavilo, to myslím moc nebude.