Status Quo - If You Can't Stand The Heat (1978)
Reakce na recenzi:

Po komerčním Rockin 'All Over The World je toto LP famózní návrat k poctivému boogie rocku. If You Can't Stand the Heat… není tvrdá a přímočará tolik,jako desky před Rockin…, ale přesto v sobě má toho pomalu vytrácejícího se ducha poctivých statusáků 70. let i příslib let budoucích.
Dokladem je hned úvodní nářez Again and Again, jemuž ten správný šmrnc dodává dechová sekce. Ostatně ta se nevyskytuje pouze v této písni. Druhým vrcholem alba je chytlavá Accident Prone se syntíkem a nádherným procítěným kytarovým sólem. A co teprve vokály např. v Oh! What a Night, Stones nebo Long Legged Linda. Že se kapela neupíná pouze ke svému tradičnímu boogie dokládá např. nádherná balada Someone Show Me Home. Ani zbytek nejsou pouhé vycpávky, naopak takové I´m Giving Up My Worryin´, Gonna Teach You To Love Me či Let Me Fly jenom potvrzují kvalitu tohoto alba.
Prostě kapela vyrukovala s dosud (do té doby) stylově a aranžérsky (na vlastní poměry) nejpestřejším dílem.
A teď ještě k obalu. O rok dříve přišli Jethro Tull na Songs From The Wood s obrázkem gramofonové přenosky přehrávající pařez a Sweet na Off The Record zase s detailem diamantové jehly v drážkách černého vinylu. Aby dodali své nažhavenosti váhu nejen názvem desky, ukazují nám Status Quo na tomto obalu - snad v duchu doby - přenosku na rozžhavené spirále el. vařiče. A k tomu ještě obal od pravého dolního rohu zapaluje hořící sirka. Jako by chtěli říct: „Pokud nemůžete vystát žhavou muziku, tak tuhle desku radši neberte do rukou!“
PaloM @ 17.03.2010 07:30:11 | #
Som na tom rovnako ako to v reakcii vyjadril luk63. A mohol by som k zoznamu pridať mnoho ďalších, aj "bubble-gumm" skupín zo 70.-tych :-) Napr. cez víkend ma bavili černosi a Philadelphia sound (Three Degrees atď), ale to tu naozaj nepatrí.