lover-of-music - @ 24.09.2016 | #

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.

catcher @ 26.09.2016 09:03:01 | #
Pokud bych se měl ve vzpomínkách vrátit do začátku 70's, jako zásadní kiks této kapely (nebo spíš samotného Jandy) vnímám likvidaci sestavy, se kterou nahráli toto LP. Jak již zde bylo napsáno, byl to konec kapelového ducha. Zejména odchod Jeňýka a Kleina, jakkoli to nebyli nějací famózní instrumentalisté, byl velkou ztrátou, která, jak je na vývoji kapely vidět, se nepodařila "dorovnat". Následoval nástup "One Man Bandu" - Plešatá zpěvačka & spol. Kam to vedlo, je dnes již dostatečně známo, a
k jejich (spíš tedy jeho) nadbíhání tehdejšímu režimu už se snad ani nemá cenu vyjadřovat...