luk63 - @ 11.04.2010 | #

Jedna z mála hardrockových desek, které se v ČSSR objevily v době mé puberty. Hrrr na ně, Siréna, Kartágo, Lucrezia Borgia a Divné tušení jsou opravdu povedené kousky, zvláště ta poslední má docela "děsuplnou" atmosféru. Co mi na desce vadí jsou ty přiblblý rádoby fórky mezi písněmi a na začátku a konci desky. Osobně jsem si CD přehrál na minidisc bez nich a pouštím si toto album tak.

luk63 @ 12.04.2010 06:09:29 | #
PaloM: Trochu mi uniká souvislost této desky s daleko pozdějším výtvarným "uměním" páně Čecha. Pokud by nás toto mělo odrazovat od desek Jiřího Schelingera, tak potom bychom tu museli odsoudit řadu rockerů v čele s Hendrixem, Joplinovou a dalšími, kteří nepřežili své drogové úlety stejně jako ty, kteří je přežili (např. Clapton) a mohou tak být vnímáni jako velice špatné vzory tehdejší i dnešní mládeže. Já si moc rád poslechnu hudbu takových Led Zeppelin, ale to, jak se členové kapely projevovali v době své největší slávy mi pod fousy zrovna dvakrát nevoní. Totéž s levicovou politickou orientací řady muzikantů, např. Roberta Wyatta, kterého jako hudebníka velice uznávám. Čech jako milovník vlastního obdivu možná namaloval autoportrét, ale to neznamená, že už si nikdy nepustím Hrrr na ně...