Reakce na recenzi:

Luboš - @ 17.09.2016

Po středečním koncertě jsem si pustil tuhle desku, která patří k mým nejoblíbenějším od King Crimson. Dlouho jsem je neposlouchal, mám je naposlouchané z dob dávno minulých. Tahle deska patří asi i mezi oblíbená alba Roberta Frippa, protože z něj na koncertě hráli čtyři skladby.

Úvod desky stejně jako koncertu patří skladbě Lark´s Tongues In Aspic Part I., skladby, kde se třídají extrémně drsné kytarové pasáže s lyrickými plochami mellotronu a elektrických houslí. Na koncertě houslové party Davida Crosse nahradil Mel Collins na flétnu. Tahle skladba má naprosto úžasnou dynamiku, ševelení mellotronu, cinkání na různé tyčinky a zvonečky je přehlušeno ohromným kytarovým rifem a parádními bicími Billa Bruforda. Book Of Saturday je krátká lyrická skladba, kde se za doprovodu mellotronu a houslí představí baskytarista a zpěvák John Wetton, od prvního poslechu téhle desky patří k mým hodně oblíbeným zpěvákům. Exiles je delší melancholická skladba z rodu In The Court Of Crimson King, kde dominuje mellotron a procítěný zpěv Johna Wettona. Hodně dynamickou skladbou Easy Money si mě tehdy i dnes koupili. Saxofonové sólo Mela Collinse na koncertě mi na desce schází. The Talking Drum je krásná instrumentální skladba, která od naprostého ticha graduje v totální odvaz, v téhle skladbě je úžasná práce bubeníka Billa Bruforda. Závěr desky patří druhé části titulní skladby, která je ještě tvrdší a syrovější než úvodní část.

Tohle album patří k těm, které bych si vzal na pustý ostrov. King Crimson jsou skupina, která nemá žádnou desku stejnou a Robert Fripp směřuje svou tvorbu pořád kupředu a hledá nové směry. Tahle deska se mi líbí a hodnocení je pět hvězdiček.