Rabin, Trevor - Jacaranda (2012)

Je zajímavé, že tu někdo vytvořil profil tohoto kytarového kouzelníka, ale recenze chybí, ani žádná malá poznámka "pod čarou", dokonce vůbec nic. Jak to? Nikdo si netroufá hodnotit dílo tohoto všestraného kytaristy a skladatele s obrovským potenciálem, jenž ovlivnil mnoho dalších kytaristů na celém světě ?
Budiž, ale aspoň to vyburcovalo mne, abych aspoň něco málo napsal. Proč? Protože se mi chtělo (tečka). Divím se, kde se ve mě vzala ta drzost :-).
Tak tedy:
Když jsem vložil CD do přehrávače, už od prvních tónů mi bylo jasné, že tohle album je určeno pro nerušený poslech. Nemohl jsem dělat nic jinýho, než jen sedět na prdeli a poslouchat. Je tu několik věcí, které tu stojí za zmínku:
1. Trevorovy melodické a harmonické postupy jsou poslouchatelné, nenásilné a zapamatovatelné, i když se mohou zdát složité (tj. žádné dvacetiminutové neposlouchatelné šílenosti tu neuslyšíte)
2. střídání stylů nejen v rámci alba jako celku, ale i v rámci jednotlivých skladeb
3. kombinace zvuků různých kytar (elektrické, rezofonické i akustické) s klavírem
4. už dlouho jsem neslyšel takhle pohodové album (celková atmosféra má jakousi přidanou hodnotu, pro kterou si tohle album hodlám pouštět znova a znova)
5. vždy tu najdu něco nového, o čem jsem předtím neměl ani ponětí

A teď k jednotlivým písním:
SPIDER BOOGIE - efektní hra prsty v kombinaci s "pohlazením" rezofonické kytary dává v tomto krátkém intru na vědomí, v jakém duchu se ponese celé album.
MARKET STREET - nádherné harmonie progresivního charakteru s melodickou linkou res. kytary, střídání motivů
ANERLEY ROAD - jazzový úvod, nádherné flažoletové doprovody a ty slidy - parádní jízda na vlně pohody. Opět střídání a spojování různorodých nápadů. A sólo na baskytaru. Potom lehce "bláznivé" sólo a skladba končí stejně jak začala - jazzově.
THROUGH THE TUNNEL - Skladba začíná pohlazením od klavíru a resofonické kytary a pak přichází trochu toho rockového skotačení (v sóle to arpeggio zní skvěle), a pak střih (ztišení) a dojezd z klidných vod obstará opět "rokec" na konci. Proměnlivé jako emoce samy.
THE BRANCH OFFICE - jakoby toho Trevor neměl dost a pořád nás zásobuje zpěvem toho "okovaného bluegrassového instrumentu do klasického podkladu
RESCUE - když Trevor zaboří své prsty do strun, zní to jako zvony, pak přichází éterický vokál (vítejte ve světě filmu).
KILLARNEY 1 & 2 - tak a teď z jiného soudku: klasika a klasika a klasika. nádherný duet klavíru s akustickou kytarou (i když jen krátký)na samém konci)
STORKS BILL GERANIUM WALTZ - jazzová preludia, která na mne působí jako intro k následující skladbě:
ME AND MY BOY - opět si tuto skladbu dokážu představit jako soundtrack k filmu. Naboostrovaná kytara s rezofonickou vytváří už asi po sté "country" odér
FREETHOUGHT - opět jazzařina, k tomu sólové výlety kytary (tady si Trevor pohrál s efekty)
ZOO LAKE - pohodovka pro večerní posezení u sklenky vína s protějškem opačného pohlaví - ať žije swing
GAZANIA - atmosférická akustická kytara, skladba příjemně odsýpá, opět kombinace všemožných motivů různých stylů

Co říci závěrem? Resofonická kytara (nebo chcete-li dobro) je bluegrassový nástroj. Dá se tedy říct, že toto album je nejbluegrassovatější z Trevorovy tvorby. Ale teď vážně. Trevor dokazuje, že v hudbě v podstatě žádné hranice nejsou, že lze kombinovat všechno se vším, ale přitom přirozeně, nenásilně. Trevor sakra moc dobře ví, co dělá. A že nám všem ještě ukáže.
reagovat