A Perfect Circle - Mer de Noms (2000)

A Perfect Circle je jeden z hudebních projektů, jemuž propůjčil svůj hlas Maynard James Keenan. Skupinu založil kytarista Billy Howerdel, který pro Keenanovy domovské Tool pracoval jako kytarový technik. Debutové album Mer de Noms (francouzsky "moře jmen") se v USA záhy stalo platinovým. Většina skladeb nese jméno určité postavy, často mytické či biblické, případně pohádkové (Sleeping Beauty, u nás známá jako Šípková Růženka) a jejich tématem jsou různé vášně a touhy.

Styl A Perfect Circle je nejčastěji popisován jako alternativní rock či metal, hard rock nebo dokonce art rock, přirovnáváni bývají kromě Tool například ke Smashing Pumpkins nebo Nine Inch Nails. Na průsečíku těchto pojmů si lze udělat o jejich hudbě hrubou představu, výčet však dle mého opomíjí podloží, z něhož celá tato stavba vyrůstá, a to je pro mé ucho do velké míry grunge - asi nejblíž mi připadají Stone Temple Pilots v období alba Purple. Mluvit o hard rocku či art rocku mi pak dává největší smysl, pokud budeme pohyb mezi těmito dvěma pojmy chápat jako oscilaci mezi přímočarostí a stylizací.

Vcelku přímočará je tady hudba: skladby jsou převážně vystavěny na jednom výrazném riffu, jejich vývoj je nesený postupným zvyšováním napětí pomocí (spíše jen podprahově působících) kláves či smyčců za vydatné podpory hypnotizujících bicích. Kytarový zvuk je řádně hustý a do strun se sahá pěkně hluboko. Obdivuhodná je spíše důsledná vytrvalost a vydatná energie kompozic než kdovíjaká složitost. Vede to k protahování účinku skladeb, díky kterému působí celé album jako mnohem delší, než podle časomíry je.

Stylizovaný je pak především pěvecký projev hlavní hvězdy. Keenan je naprostý chameleon, jeho hlas se umí protáhnout klíčovou dírkou, zaklínat, vzývat, hrozit i prosit. Oproti domovským Tool (například ve srovnání s časově nejbližším albem Lateralus) je tady jeho projev výraznější, mnohdy až silně expresivní, a ještě i to je slabé označení, pokud si pustíte takovou Thinking Of You, kde hlas za nekonečného opakování "myslím na tebe" přerývaně zrychluje a kulminuje. Zatímco u Tool je zpěv důkladněji zanořen do celkové struktury a drží se na uzdě ve prospěch celku, s A Perfect Circle Keenan výrazově o poznání víc vystupuje do popředí.

Náladou se album člení zhruba na tři části. V úvodu na posluchače bezostyšně hrne všechny své trumfy, energické vzepětí si nachází nejdrsnější výraz ve čtvrté Judith - tady celkem rozumím příměru k NIN. Střed alba je jakoby lapený v neviditelné síti, ke slovu se tady dostávají různé bloky a bariéry, pocit izolace, neporozumění... nejvýrazněji to ukazuje pomalejší, silně melodická 3 Libras, což byl vedle Judith druhý singl a videoklip. Závěr alba je víc obrácený dovnitř, pocit chvilkové katarze a smíření se ale opět překlápí do vědomí, že život jde do dalšího kola a definitivní zaplnění prázdnoty, o níž je úvodní The Hollow, nejspíš není možné.

Mer de Noms mě zaujalo na první poslech a s každým dalším se mi tady odkrývají nové vrstvy, aniž by zážitek ztrácel na síle. Deska je kompaktní a zároveň plná záhybů, Připomíná mi obrazy Alfonse Muchy - v celkovém pohledu plátno nabízí zřetelný tvar, při bližším zkoumání se pak ukazuje spousta drobných smyček a ornamentů. Pro mě plný počet.
reagovat