Soft Machine Legacy - Soft Works – Abracadabra (2003)
1. Seven Formerly (10:22)
2. First Trane (11:53)
3. Elsewhere (7:58)
4. K Licks (6:51)
5. Bakers Treat (5:40)
6. Willie's Knee (5:17)
7. Abracadabra (7:34)
8. Madame Vintage (4:56)
60:31
Obsazení:
Allan Holdsworth / guitar, Synthaxe
Elton Dean / alto saxophone, saxello, Fender Rhodes
Hugh Hopper / bass
John Marshall / drums

Na albu se sešli hráči z různých období Soft Machine - na kytaru hraje Allan Holdsworth, na saxofon Elton Dean, baskytaru obsluhuje Hugh Hopper (tito dva se potkali u Third) a bicí John Marshall. Holdsworth ani tentokrát v sestavě dlouho nepobyl, odehrál se Soft Works ještě pár koncertů a pak ho vystřídal John Etheridge; u této příležitosti se projekt přejmenoval na Soft Machine Legacy a začal psát kapitolu, která - už bez přídomků - trvá dodnes. Eltona Deana nahradil Theo Travis po jeho smrti v roce 2006, přítomná deska je tedy jednou z posledních příležitostí k setkání s Deanovým skvostným saxofonovým uměním.
Nemá smysl srovnávat nahrávku s deskami se sedmdesátých let nebo se ji snažit napasovat do tradičních žánrových škatulek. Základ je zřetelně jazzový, o tom posluchače přesvědčí rytmická sekce hned v první skladbě. Pánové nešetří ani melodiemi, každou chvíli se nějaká z hutného pletiva vznese, zatřepotá a odletí. Hudba má mnohem větší soudržnost a energii než pozdější kousky Soft Machine Legacy, které jsou místy až příliš rozbloumaně nerozhodné. Současně se tu hojně experimentuje se zvukovými plochami, u kterých mnohdy nedokážu říct, který nástroj je má na svědomí, jen zřetelně vnímám elektrickou vlnu, jak mi přejíždí páteří a příjemně mrazí.
V červnu 2025 vychází remaster obohacený o dva live bonusy na CD i LP, digitální verze je na Badcampu k dispozici už nyní. Na uváděcí listening party se hojně řešil zesnulý Allan Holdsworth. Lidé z okolí kapely prozradili, že záznam živého vystoupení (kromě zde přítomných skladeb z Tokia už dříve vyšlo album Live In Osaka) byl pořízen bez jeho vědomí. Kytarista razil zásadu "when it's done, it's gone" - smyslem koncertu je předat si energii s diváky, hudba žije v tomto setkání. Podle kolegů však těžce nesl očekávání na něj kladená a na pódiu býval ještě víc nervózní než ve studiu. Ať tak či onak, na albu odvedl vynikající práci, stejně jako všichni ostatní. Pro mě je Abracadabra trefa, kterou mohu jedině doporučit.
reagovat





