Big Big Train - Woodcut (2026)
1. Inkwell Black (0:56)
2. The Artist (7:16)
3. The Lie of the Land (2:55)
4. The Sharpest Blade (4:16)
5. Albion Press (5:46)
6. Arcadia (5:46)
7. Second Press (0:37)
8. Warp and Weft (3:45)
9. Chimaera (5:37)
10. Dead Point (5:28)
11. Light without Heat (3:22)
12. Dreams in Black and White (2:34)
13. Cut and Run (6:19)
14. Hawthorn White (1:54)
15. Counting Stars (5:40)
16. Last Stand (3:34)
65:45
Obsazení:
Alberto Bravin / lead vocals, acoustic and electric guitars, keyboards, Moog, Mellotron
Nick D'Virgilio / drums, percussion, keyboards, acoustic and 12-string guitars, vocals
Oskar Holldorff / grand piano, Wurlitzer and Fender Rhodes electric pianos, Hammond organ, Mellotron, synthesizers, vocals
Clare Lindley / violin, acoustic guitar, vocals
Paul Mitchell / trumpet, piccolo trumpet, vocals
Rikard Sjöblom / 6 and 12-string guitars, Hammond organ, vocals
Gregory Spawton / bass, bass pedals, 12-string acoustic guitar, Mellotron, vocals
Nejlepší album Big Big Train za posledních deset let a po rozpačitém, zapomenutelném The Likes of Us (2024) snad i čitelnější předzvěst směru, jakým se skupina bude ubírat, když teď za mikrofonem stojí Alberto Bravin. Na plný počet sice ani tyto klady nevystačí, mezi novinkami zavedených souborů patří ale Woodcut k těm příjemným překvapením.
Jenom je třeba připravit se na to, že v přímém srovnání s Folklore a Grimspound (když už s tímto obdobím co do kvality srovnávám) poslech novinky působí, jako by člověk z prosluněné zahradní slavnosti vešel do strohé světnice nebo sešeřelého lesa. Což patrně souvisí i s tématem, kterým je - nepříliš invenčně - osamělé tvůrčí hledání; v textech se to hemží klišé o zákrutech cesty, obracení nové stránky, probuzení ze snu nebo střídání světla a stínu.
Zvláště vedle alb z počátku současné dekády ale vyniká, jak se tady jednotlivé hlasy a nástrojové linky proplétavě doplňují, přičemž si každá zachovává svou osobitost - není to tak úporně optimistické unisono, máme tu konflikt, dramatickou stavbu celku, která připouští i rozpor, přitom působí ostře vyřezaná z jednoho kusu. A právě tímto svým rysem si mě Woodcut získal. Při opakovaném poslechu už se zážitek příliš nerozvíjí, občas si ho ale s chutí zopakuju.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x