Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Judith - 29.04.2023 02:38:52 #

Steve Vai v Brně - Semilasso 28/4 To nejdůležitější na začátek - bylo to absolutně boží, nejen díky hudbě, ale taky pro to, jak umí Vai pracovat s energií v sále. Cítím se, jako bych absolvovala nějakou harmonizační seanci. Asi bych mluvila jinak, být odkázaná na veřejnou dopravu do odlehlejšího místa, protože koncert začal s téměř dvouhodinovým zpožděním (skončil o tři čtvrtě na dvanáct a kolem půl se sál začal zřetelně vylidňovat, nehledě na pár nešťastníků, kteří odcházeli už před jedenáctou). Když jsem před osmou hodinou dorazila na místo, visela u vchodu cedule, že z logistických důvodů je začátek posunutý na 21:30 - nakonec se začalo hrát asi o tři čtvrtě na deset. Jako motorizovaný obyvatel nejbližšího maloměsta jsem se prostě na hodinu otočila doma a naporcovala kuře na polívku, byl to teda nezvyklý pocit. Vůbec jsem cestou tam (poprvé i podruhé) měla dojem něčeho neskutečného. Královo Pole je historická dělnická čtvrť, kde dodnes podél hlavní třídy stojí domy z vepřovic a na místě kulturního domu Semilasso stával před dvěma stovkami let zájezdní hostinec; více o historii včetně vysvětlení zvláštního názvu na Wiki >> odkaz Jde o kulturní stánek, kam jezdí kočovné herecké společnosti, den před Vaiem tu koncertovala Olga Lounová a na nedělní odpoledne je plánováno odpolední posezení u dechovky. Kapacita pro koncerty je 600 lidí a můžu říct, že bylo plno. Lístky se prodávaly bez dalšího rozlišení, kolem ochozu na balkóně byly židle (dámy usazené hned u pódia měly rozhodně blíž k sedmdesátce než k šedesátce), za nimi stály další dvě tři řady lidí a dole bylo plno až dozadu, opravdu impozantní pohled. Odvrácenou stránkou bylo vedro v sále (představte si rozměrově trochu lepší tělocvičnu) a vzhledem k odloženému začátku pochopitelné, ale dost nepříjemné mocné pivní výpary. Když se pak začaly sundávat svrchní vrstvy, bylo té člověčiny místy až příliš. Po půl hodině naštěstí asi někde něco otevřeli, zacítila jsem průvan a bylo to lepší. Po příchodu zaměřena následující loga a obrazy: Frank Zappa na mikině takřka v životní velikosti, to bylo milé. Kšiltovka Suicidal Tendencies, triko Uriah Heep, Dream Theater - třikrát, King Crimson Tour 2016 (sprostě jsem záviděla), Vai samozřejmě taky, Iron Maiden, moc pěkná mikina Animals As Leaders (člověk si uvědomí, že má na světě přátele), Metallica, vtipně univerzální Heavy Metal atd. Věkově byla asi nejsilněji zastoupena kategorie Vaiových vrstevníků a pak cca čtyřicátníci, ale i pár vysloveně mladých tváří se našlo. Žen tak desetina (paní vedle mě si o půl dvanácté četla esemesku: Vrať se nám, maminečko!). Nikdy jsem si nevšimla, kolik máme na Moravě vysokých chlapů. Jinými slovy: prd jsem viděla. Naštěstí Vai nastoupil v zářivě zelené košili a svítily mu pražce, takže jsem ho na moment zahlédla. Zavřela jsem si radši oči a kochala se vnitřním zrakem dlouhou linií portálů, které slibovaly vystřelit mě každý do jiného neskutečna. Váhala jsem trochu moc dlouho, po třetí skladbě se začalo řečnit. Vai je skutečný gentleman. Nejprve varoval přítomné dámy před svým kytaristou Dantem, prý stačí Ahoj a jste v jináči. Děkoval zvukaři a tour managerovi v jedné osobě, který na maďarské celnici deset hodin udatně bojoval, aby je pustili. Představoval spoluhráče a o něco později pozval dva (asi) techniky a monitor engineera, aby si taky zahráli - kytar bylo k dispozici dost, takže na scéně přibyli tři další kytaristi a předvedli malou choreografii; inženýr později i zpíval a za svůj téměř operní projev sklidil velké ovace. Někde po tomhle prvním zastavení jsem si všimla zajímavé věci. Na začátku atmosféra připomínala spíš fotbal (ne že bych někdy na nějakém byla) - lidi byli dost nabuzení, nervózní, strkali se... Po dvaceti minutách jsme se všichni jakoby natočili stejným směrem, najednou zavládl klid a prostorově jsme do sebe zacvakli jako na grafice M. C. Eschera. Vzpomněla jsem si na jeden článek, jak se chovat v náročných situacích: hoďte se do pohody a potom svým klidem nakazte ostatní. Vai tohle umí. Byl naprosto vycentrovaný a uvolněný, užíval si každou vteřinu s tím svým úsměvem Mony Lisy. Každou skladbu prožíval a párkrát si na konci vysloveně zavýskl: Jo! Mně pár citoslovcí a mimovolných výkřiků (kromě těch aktivně vedených) později taky uniklo, takže ho naprosto chápu. Nebo s jakou hrdostí se díval na toho svého mladého kytaristu, když hrál sólo... fakt je to formát největší. Zvuk byl čistý jak studánka, bylo slyšet každou strunu a taky všechny ty momenty, kdy nástroje jako by úplně zmizely a existovala jenom hudba, čirá a všudypřítomná. Na straně, kde jsem stála, bylo trochu hůř slyšet basu, celkově se mi nejvíc zdály vytažené bicí. Byl to prostě nářez, žádné zjemnělé preludování - podlaha vibrovala a tělní dutiny si užívaly každý úder do kopáku. Pokud jde o setlist, dá se dohledat (celé turné jede podle téhož plánu), poznala jsem akorát skladby z alba Inviolate (bylo jich pět nebo šest) a Tender Surrender, která byla uvedena jménem. Během ní publikum znatelně zjihlo a chlapík za mnou ji celou "odzpíval" nebo spíš odmňoukal se setinou vteřiny předstihu, nezvyklý sonický zážitek. Koncert byl doprovázen světelnou show, která se poměrně často obracela do publika, a video projekcí, jaká by u každého jiného umělce působila kýčovitě. Velehory, katedrály, ohnivé růže, děti cachtající se ve vodě, animace spermií kroužících kolem vajíčka a následně vývoj plodu včetně detailního zobrazení rostoucího penisu, záběry hrajícího Vaie v mladších letech s bujnou hřívou... Dneska už je zubem času zřetelně poznamenaný a auru ušlechtilého hřebce nahradila vlídná moudrost, která si ze sebe umí udělat srandu. Ten člověk je klubko holých drátů, nejživější jasné energie, a něco z něj na okolí ulpívá. Nemyslím, že dneska vůbec usnu, ale jdu to zkusit. Jsem ráda, že jsem byla u toho.