Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Judith - 05.05.2023 00:04:26 #

Simon Phillips: Protocol V v Brně Krása v kapslích s postupným uvolňováním. Dostávala jsem se do toho dost pomalu, ale povedlo se. Sono centrum netřeba představovat, já jsem tam byla poprvé - sympatické místo, vracet se budu ráda. Koncert se konal v rámci jakýchsi jazzových dnů a trval téměř dvě hodiny. Zazněla celá deska Protocol V, jak název večera napověděl. Kromě toho dokážu jmenovat jen výslovně uvedenou You Can't but You Can z alba s pořadovým číslem III. Vrcholem večera pro mě byla nádherná "fusion balada" Dark Star >> odkaz - vidím, že je na pátém albu, nicméně ji uváděli slovy, že jde o soundtrack k sedmdesátkovému filmu. Bicí stály na scéně nalevo a hlavní aktér na sebe nijak nestrhával pozornost. Kdybych nevěděla, tipovala bych, že hvězdou večera je saxofonista. Ten to ke konci opravdu řádně rozjel a měl potlesk nejen po každém sólu, ale i jen když přišel a vzal nástroj do ruky, dokonce když zrovna hrál sólo někdo jiný. Saxofony měl tři včetně rovného sopránového, který jsem viděla poprvé. Phillips na to koukal zboku s výrazem "to jsou moji kluci". Druhým klukem vepředu byl kytarista, který hrál střídavě na dvě kytary - jedna byla připevněná na stojanu, vypadala jako akustická, ale pak jsem ji viděla zboku a byla plochá, menší a nějaké dráty z ní šly (doufám, že se přítomní muzikanti dobře baví :)). Elektrickou si v takových chvílích prostě hodil na záda nebo ani to ne a hrál na tuhle. Scénu dotvářel o něco starší baskytarista velmi pohodlně usazený vzadu uprostřed. Měl velmi úsporný způsob hry, jistě léty vypilovaný. Od zápěstí dál se ani nehnul a chvílemi vypadal, že spí, ale válel božsky. Napravo pak byly klávesy. Klávesista taky seděl, viděla jsem mu jen ruce (jinak mi ho zakrývala ta druhá kytara) a to byl koncert sám o sobě. Pódium bylo decentně osvětlené, jen při sólu na bicí téměř v samém závěru se vše rozsvítilo rudě, jinak šlo hlavně o zážitek zvukový. Za mnou seděl chlapík, který vypadal jako Klaudius Kryšpín, a ten hned na začátku poučil souseda, že tenhle sál ty vole je jeden z nejlepších ty vole akusticky vůbec u nás. Simon Phillips na závěr také zmínil, že tahle místnost zní úžasně. Jinak pošilhával po baru a hlasitě meditoval, že tady určitě dělají skvělou Margaritu, později barmany výslovně zahrnul do poděkování za zdar večera, tak snad se dočkal a nějakou mu umíchali. Bylo tam úplně plno. Lokalizována trička Whitesnake, Dream Theater a Steve Vai Inviolate (ha!). Za zmínku stojí saxofonistova mikina Moschino s obrázkem plyšového medvěda, tím si mě získal. Jinak někteří účastníci vypadali ustrojení spíš do divadla, což trochu kontrastovalo s faktem, že měl v hledišti skoro každý v ruce pivo. Mínus u mě mají židle, poslední půlhodinu jsem si radši šla stoupnout na bok dopředu. Celkově vydařený večer a příjemný zážitek, který mi bude ještě nějakou dobu dobíhat.