| První dojmy z tří hodin - s pauzami čtyř - metalové smršti: všechny tři kapely jsou živě lepší než z nahrávek. The Omnific nekompromisně důrazní a jejich bubeník je neskutečný šoumen. Zkraje tam bylo míň lidí, takže jsem byla úplně vpředu, bicí jsem slyšela akusticky ze tří metrů. Persefone energičtí, hodně se ječelo a skandovalo, nikdy bych nevěřila, že pár stovek lidí vygeneruje takové decibely. Bavili mě hodně, akorát jsem tím pádem byla vyřvaná a utahaná ještě než začalo to hlavní. Ne Obliviscaris, hodně intenzivní. Maximum rychlosti, emocí, komplexnosti, jsou úžasní. Tohle bylo vážnější, pro mě napůl obřadný a napůl intimní zážitek... akorát mi k němu stačilo dvacet minut a už jsem cítila, že se odpojuju, že už tam vlastně nejsem (na to mi stačí hodina ve společnosti, takže vlastně super výkon). Vymotala jsem se z chumlu a zbytek večera se tak různě plácala kolem, ve Futuru je spousta zákoutí a slyšet bylo dobře všude, na konec jsem se ještě vrátila na parket, ale před přídavkem jsem odešla, pro mě je vrchol Graal a líbila se mi představa, že to pro mě nekončí. Takže vlastně paráda, a bývalo by mi stačilo míň. Jo: nejvoňavější lidí a nejčistší toalety, co jsem kdy na koncertě zažila. Píšu z mobilu, překlepy a automatické opravy nechávám pro obveselení. |
