Diskuze
| Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Volný pokec o čemkoli |
| Judith - 19.10.2023 12:58:42 #
|
| Jindřiška Smetanová má v jedné povídce muže, který kdysi obcházel malostranská pohostinství a za drobnou úplatu návštěvníkům vystřihoval siluetky z černého papíru... to mi evokoval hejkalův smajlík :-) Ok. Jelikož se mé zkušenosti s tímto typem podniku omezují na zprostředkovaná svědectví, lehce v duchu scény Návštěvníci pod vedením akademika Richarda přijíždějí do městečka Kamenice, budu posedávat v koutě a trousením mimoňských poznámek přivádět řeč, kam by se sama nedostala (ona je bez lidí úplně namydlená), a třeba dojde i na veselé historky z natáčení. Zatím mě napadá jediné. Neznám lepší způsob, jak mluvit o hudbě, než popisovat pocity. O ty v ní přece jde - stejně jako ve všech bohatýrských historkách o nezřízeném životě hvězd nejde o drogy, chlast, sex a rokenrol, ale o pocity a stavy, které skrze ně přicházejí (nebo by přicházet měly)? Klást u hudby důraz na něco jiného než právě na vnitřní stavy mi připadá jako zkoumat sklenici, případně trubky nebo povětrnostní situaci kolem pivovaru, a opominout nápoj... Tohle je nakonec i podstatou historek, tady to jo, tady jsem byl, to bylo tenkrát... Proto jsou příběhy zajímavé. Jsou to lahvované zážitky. |
