Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Volný pokec o čemkoli

Judith - 31.10.2023 10:07:55 #

Cituju Apache, tohle mi připadá jako hodně důležitá myšlenka: Tím myslím grungeovou revoluci, která myslím převrátila všechno na ruby a po níž už nic nebylo takové jako dřív. Najednou se to všechno začalo ubírat směrem, který jsem absolutně nechápal, který se mi protivil. Zjednodušeně řečeno, ze stylu, který podle mě měl být hrdou oslavou života a svobody, se najednou díky grunge stal zakřiknutý, uplakaný otloukánek, který se pak sám zastřelil. A všechno šlo do hajzlu. Už nikdy nepřišla, alespoň v mých uších, žádná opravdová obroda. Žádný další skutečný comeback se nekonal. Abychom porozuměli, jak se rock vyvíjí (ať už dospějeme k jakémukoli závěru), připadá mi důležité vystihnout, na co jede, co ho pohání. Podle mého pocitu je - metaforicky řečeno - tento žánr energeticky vysoce náročný a zároveň velmi dlouho spoléhal na vyčerpatelné zdroje, včetně silného propojení s osobním egem. "Já můžu," to se mi jeví v kostce jako podstata a filozofie. Krásná v prvním velkém nakopnutí, v obnově a obrodě po velké změně, novém podnětu, pauze, kdy bylo možné opět nasbírat. Na Perfect Strangers jsem si vzpomněla okamžitě - to bylo doslova zmrtvýchvstání. Stejně tak pád železné opony vlil starým harcovníkům novou energii do žil, otevřel nové pláně k dobývání, prodloužil život na pódiu.  Osmdesátky byly poslední sebevědomá, individualistická, silná a silová dekáda. Grunge v tomhle říká: hele, ale já fakt nemůžu. Nemám kam expandovat, všechno je zabrané, a nemám ani tolik páry. Punk tu páru měl, ale mentální výtka směrem k rocku byla stejná. Comeback a revival jsou podstatné formy života, ale je to spíš energetické nakopnutí, které nemění povahu věci. Když se dívám, kdo z rockerů opravdu zraje, vyvíjí se a žije, napadá mě v první řadě Robert Plant. Ten vsadil na etnickou a world music, což jsou proti krátké erupci či zážehu rocku nenápadnější, ale trvalejší zdroje. Hezkou dlouhou kariéru měli King Crimson, ale tam těch proluk a obnov co do sestavy bylo nepočítaně. Příběh Pink Floyd se mi jeví spíš jako příběh postupné petrifikace až mumifikace, bohužel.