Diskuze

« další předchozí »

Óin - 23.10.2023 23:17:01 #

Gnóma vede kamarád z Opavy Kuba Němeček, vydává tam moc hezké věci, ale finančně bohužel moc úspěšný není.

hejkal - 23.10.2023 16:33:30 #

Vydavateľ komiksov, vydavateľstvo Crew, človek, čo číta 24 hodín denne, drsnú školu, horory ,sci-fi, fantasy... Skrátka môj človek. A keďže číta aj v angličtine, je jeho prehľad magorský. Beriem si od neho typy, väčšinou sa mi triafa do vkusu.

hejkal - 23.10.2023 16:05:47 #

Tak som si ho kúpil cestou po komiksy. Už viem, prečo som sa mu vyhýbal, môj hlavný zdroj inšpirácie na horory, Jiří Pavlovský, ho nemá rád. 🙂

hejkal - 23.10.2023 11:18:17 #

Píšem si ho.

Judith - 23.10.2023 11:13:17 #

Apache, jak tě tak poslouchám... zkus vnuknout svému okolí myšlenku, že by tě k nějakému životnímu jubileu potěšilo, kdyby se rodina složila a nechala pro tebe přeložit a svázat osobní antologii vybraných autorů. (S výběrem bych jim na tvém místě pomohla natolik, aby šli žádaným směrem, ale byl v tom pořád prostor na moment překvapení.) Když to nebudeš šířit, jsou podle mě autorská práva v pohodě, a překladatel dostane normálně zaplaceno - jestli máš nějakého oblíbeného, bude to dárek (milá a smysluplná zakázka) i pro něho. Vážně. Dárky pro chlapy se strašně blbě vybírají, bude to win-win pro všechny.

hejkal - 23.10.2023 11:09:49 #

Loterie a jiné povídky sú super.

hejkal - 23.10.2023 11:09:24 #

Mne Fracassi sedí, pretože ja mám tieto lovecraftovské divnosti rád.

hejkal - 23.10.2023 11:04:31 #

„Můj domeček pro panenky,“ poznamenala Fancy pobaveně. „Tvoje panenky mají dortíky a pečínky z pomaloveného dřeva. No a lidi tam venku mají dorty a chleba a koláče upečené z nápodoby mouky, ze které se toho spousta odebere, aby to jídlo vypadalo lákavější, a pak se do toho spousta jiných věcí přidá, aby se líp jedlo, a jedí maso, které už jim někdo upekl, aby se s tím nemuseli obtěžovat a mohli ho jen ohřát, a čtou noviny plné nesmyslů a lží, jeden den se dozvědí, že před nimi někdo pro jejich vlastní dobro něco zatajuje, a druhý den jim řeknou, že se ta pravda zatajuje proto, že je to lež, a další den uslyší – “ Fancy se zasmála. „Ty mluvíš, jako bys nesnášela úplně všechno.“ „Nechci, aby ze mě byla panenka v domčeku pro panenky, to mi věř. Je mi teprve sedmnáct, ale už jsem se lecos naučila. Jediné, co tam venku vědí o lásce a něze, je to, co slyší v písničkách a čtou v knížkách, proto jsem ostatně tak ráda, že tady jsme knihy spálili. Lidem by se mělo zakázat, aby je četli, protože pak si pamatují jen lži. A když mluvíš o tancování a večírcích, musím ti říct, že už to za nic nestojí. Když tancuješ s klukem, kouká ti přes rameno na jiného kluka, a jediní opravdoví lidé, co ještě zbývají, jsou ty stíny na televizní obrazovce.“...   „Ale žádní dobří lidé už nejsou,“ vyhrkla Glorie zoufale. „Všichni jsou leda unavení, ohavní a zlí.“ ...   Už dávno som nečítal knihu, o ktorej by som mohol povedať, že som práve takúto čítať chcel! Shirley Jackson (14.12.1916-8.8.1965) bola americká spisovateľka známa svojou hororovou tvorbou. Slávny román Dom na kopci bol niekoľkokrát sfilmovaný. Tento rok vydalo Argo jej zvláštny alegorický román The Sundial (Sluneční hodiny, 1958). Nachádza sa na pomedzí hororu, mysterióznej literatúry, sci-fi a cynickej satiry. Po smrti svojho syna sa pani rozľahlého panstva rozhodne, že všetkých príbuzných vyšmarí na dlažbu. Lenže tete Fanny sa zjaví duch jej otca, ktorý sídlo postavil a oznámi jej, že sa blíži koniec sveta a prežijú len tí, ktorí ostanú na panstve. Začína sa krutý a nemilosrdný boj o to, kto v dome ostane, kto nie, kto verí v apokalypsu, kto nie... Všetci sú sebeckí a v podstate nesympatickí, každý hľadí len na svoje potreby a druhým robí zle. Pravda, vrátane prispôsobivých slabochov. Autorka strieda krátke hororové zjavenia s neľútostným cynizmom, ba až krutým a zlomyseľným humorom. Je to psychologická sonda do života disfunkčnej rodiny a zároveň podobenstvo k ťažkému údelu odpútania sa od rodinného krbu, keď všade navôkol číha desivý svet. Asi takto nejako by podľa mňa chcel písať Stephen King, keby na to mal.   Štvrtý román Shirley Jackson je skvostný a viete čo? Zakončím svoj text expresívne – Je to mäso!   „Vono totiž pořádně nakrájet maso je kumšt,“ atrikuloval pan Straus ztěžka. „Jeden musí mít k masu vztah. Viděl jsem chlapa, co krájel hovězí pečeni, jako by ji z duše nenáviděl, a to vám povim, že takový maso byste jíst nechtěla."   Kniha: JACKSON, Shirley. Sluneční hodiny. Argo : Praha, 2023. 237 s. ISBN 978-80-257-3988-4

hejkal - 23.10.2023 11:03:19 #

Z 80. rokov vydáva Dobrovský v edícii Phobos Michaela McDowella, autora Beetlejuicea. Elementálové sú úžasní, Chladný měsíc nad Babylonem minimálne zaujímavý. Od Gnóm! vyšiel Philip Fracassi a jeho Sacculina, čo je bomba! Osobne sa mi páči aj John Langan, akurát čitam jeho zbierku poviedok Širá, masožravá obloha & další nestvůrné geografie. Vychádza aj Shirley Jackson a tá je božská, nielen Dom na kopci od nej stojí za to. Sluneční hodiny sú neskutočné.

hejkal - 23.10.2023 06:51:52 #

Ja som samozrejme veľký fanúšik hororu, a tak pridám čosi: Algernon Blackwood - Vrby (Vyšehrad, 2018, preklad: Petra Johana Poncarová)   Britský spisovateľ Algernon Blackwood (14.3.1869-10.12.1951) je jedným z priekopníkov strašidelnej literatúry. Jeho novela Vrby (1907) ponúka lovecraftovský príbeh situovaný do oblasti povodia Dunaja. Doteraz som si myslel, že plavba po Dunaji je paráda, ale toto dielko z miest kusok za Presburgom ma z toho vyviedlo.   Príbeh je prostý. Dvaja priatelia splavujú Dunaj od prameňa po deltu a aj keď ich v Presburgu varujú, aby v čase povodní nešli do divokých a neobývaných častí Uhrov, nedajú si povedať. A keď pristanú na jednom z ostrovčekov plnom vŕb, začnú sa diať veci... Teda, vlastne nezačnú. Veď stačí prestáť noc, dve a ide sa ďalej. Vietor skučí, vŕby akoby sa posúvali bližšie k stanu, skrátka, nič sa nedeje a obaja cestovatelia aj s čitateľom tŕpnu nevysloviteľným napätím, ba až hrôzou. Dostať sa do Komárna môže byť neľudská fuška...   Toto majstrovské dielko hororu si radím na vrchol žánru a som rád, že tu vyšlo. Blackwood by si zaslúžil viac pozornosti.   P.S. na knižku som narazil v bratislavskom Martinuse na Obchodnej v poličke s poéziou. Netuším, ako sa tam zapatrošila, ale som tomu rád.

« další předchozí »